Connected Citizens: Poznejte Pasivní konzumenty

Tohle je František, Ochránce soukromí

Pro konkrétnější reprezentaci tohoto segmentu občanů využijeme smyšlenou postavu, říkejme jí třeba Marie.

Marii je pětapadesát let a žije sama v malém městě, odkud nedávno odešel jeden z velkých místních zaměstnavatelů. Pracuje jako prodavačka v místním obchodě s potravinami a pobírá relativně nízký plat. Kvůli rozvoji supermarketů a vysoké inflaci se začala bát o svou práci a vnímá ji jako čím dál méně jistou. 

Budoucnost vnímá pesimisticky

Volný čas tráví Marie většinou sama nebo v úzkém kruhu přátel. S místní komunitou má kontaktů jen málo, a to navzdory tomu, že v ní žije celý život. Celkově se v životě necítí naplněná a je pesimistická ohledně budoucnosti. Protože se už před více než deseti lety ocitla ve finanční tísni, ví, jak rychle se svět může bez varování změnit, a to často k horšímu. Cítí se ale bezmocná, neumí převzít odpovědnost za svůj život a místo toho se smiřuje s tím, jak se věci mají.

Při pohledu do budoucnosti se Marie bojí zejména toho, že pokud přijde o práci, tak si nenajde jiné stabilní zaměstnání a nepodaří se jí zlepšit svoji finanční situaci. Je si vědoma toho, že jsou někteří její mladší kolegové schopni se rychleji přizpůsobit novým technologiím, které v obchodě postupně zavádějí, jí samotné ale chybí sebevědomí k tomu, aby nové příležitosti aktivně vyhledávala a zlepšovala tak své dovednosti.

Marii záleží na kvalitě místních zdravotnických služeb, dostupnosti bydlení a na vzniku lepších pracovních příležitostí. Ve vládu a poskytovatele veřejných služeb má ale poměrně nízkou důvěru a nevěří, že by lidem, jako je ona, skutečně pomohli.

Vůči státní správě je apatická

Veřejné služby využívá Marie jen zřídka – s výjimkou zdravotnictví, dopravy a běžných administrativních úkonů, jako je žádost o řidičský průkaz nebo pas. Možná má nárok na větší podporu ze strany vlády, například zajímavé možnosti rekvalifikace, ale nepodniká žádné kroky k tomu, aby to zjistila. Když už s úřady jedná, volí telefon nebo osobní návštěvu, stále častěji ale považuje za jednodušší použít webové stránky nebo poslat e-mail.

S veřejnými službami, které se jí dostávají, je relativně spokojená, ale myslí si, že by měly za vynaložené peníze poskytovat větší hodnotu. Vůči státní správě je obecně apatická, málo se zajímá o to, jak veřejné služby v její oblasti fungují, a nemá žádný jasný názor na to, jak by se mohly zlepšit.

Technologie ani sdílení dat ji nezajímají

Marie je schopná, ale ne příliš nadšená uživatelka technologií. Má chytrý telefon, které používá k různým činnostem, jako je brouzdání na sociálních sítích nebo čtení zpráv. Nehodlá ale své omezené prostředky utrácet za žádné technologické novinky. Nemá vyhraněný názor na to, zda mohou technologie přispět ke zlepšení její situace, nebo k řešení problémů společnosti.

Sdílet své osobní údaje Marii není příjemné. A není ani přesvědčena o výhodách sdílení svých údajů s veřejnými institucemi. Má pocit, že se v tom dostatečně nevyzná, a myslí, že opatrnost je v tomto směru na místě.

Kromě toho Marie také pravděpodobně nikdy nevyužije žádné novější technologie pro přístup k veřejným službám, a to především proto, že o nich nemá dostatek informací a neví, jak by mohly její život ovlivnit. Není nadšená z představy videohovorů se svým lékařem ani z využívání technologií k účasti na setkáních místní samosprávy. A přestože by ráda ušetřila čas tím, že by nemusela opakovat své údaje při různých interakcích s úřady, je proti tomu, aby měla tzv. digitální ID.

Otázka pro veřejné činitele: Jak by stát mohl využít digitalizovaných služeb ke zvýšení angažovanosti této skupiny obyvatel a z toho plynoucímu zvýšení jejich životního standardu?