Connected Citizens: Poznejte Ochránce soukromí

Tohle je František, Ochránce soukromí

Pro konkrétnější reprezentaci tohoto segmentu občanů využijeme smyšlenou postavu, říkejme jí třeba František.  

Františkovi je 48 let, žije se svou ženou ve středně velkém městě ve Středočeském kraji. František byl se svým životem před pandemií spokojený a na pozici provozního manažera ve společnosti vyrábějící autodíly pobíral dobrý plat. Nyní už ale pociťuje pokles jistoty. Viděl dopad pandemie a inflace na pracovní místa ve svém regionu a uvědomuje si proto, že je třeba držet krok s novými trendy pro případ, že by si musel hledat nové zaměstnání.

Bojí se o budoucí generace

František se stále obává, že důsledky koronavirové krize a války na Ukrajině způsobí ekonomice vážné a trvalé škody, a má strach, že mladí lidé budou mít horší život než jeho generace. Myslí si, že vláda by se měla zaměřit především na zdravotní péči, silnou ekonomiku a tvorbu pracovních míst a také na boj s extremismem, dostupné bydlení a řešení chudoby způsobené inflací. 

Při kontaktu s veřejnou správou je František málokdy spokojený. Často ho frustruje neefektivita, přál by si lepší uspokojení svých potřeb týkajících se kvality poskytovaných služeb, rychlejší a jednodušší komunikaci a schopnější úředníky, kteří se k němu budou chovat s respektem.

Nedůvěra v politiky 

František obecně nedůvěřuje vládě a politickým stranám. Podle něj selhávají při řešení nejnaléhavějších problémů země. Myslí si, že kvalita veřejných služeb by se zlepšila, kdyby veřejné instituce více zapojily občany – od dotazování se jich na to, co od veřejných služeb očekávají, přes jejich zapojení do přípravy politik, projektů a zákonů, až po pravidelné hodnocení spokojenosti s úřady.

František byl vždy šetřivý a teď se tato jeho vlastnost ještě prohloubila. Peníze schraňuje zejména kvůli tomu, aby mohli s manželkou odejít do důchodu, až budou chtít, a žilo se jim pohodlně. Dobrému zajištění na stáří dává přednost před luxusem teď a tady. 

Technologie využívá, ale je opatrný

Pro Františka je důležitý zdravý životní styl, několikrát týdně si jde zaběhat. Technologie má rád. Využívá chytrý telefon, notebook i tablet. Technologie využívá ve většině aspektů svého života, od sledování svých investic až po nákupy v e-shopech, a myslí si, že v budoucnu jich bude jen přibývat.

Navzdory svému progresivnímu přístupu k technologiím si František uvědomuje svou digitální stopu a je mnohem opatrnější než většina ostatních, co se týče sdílení svých osobních údajů. Soukromí a anonymita jsou pro něj na internetu stále základními prioritami. Nedůvěřuje společnostem provozujícím sociální média a sdílí na nich jen minimální množství osobních údajů. Na online nákupy používá platební kartu, kterou nemá navázanou na svůj hlavní účet v bance a má na ni vždy jen tolik peněz, kolik potřebuje k zaplacení objednávky.  Přestože by si přál, aby služby byly více přizpůsobeny jeho individuálním potřebám, velmi se snaží omezit množství údajů, které sdílí s veřejnými institucemi a společnostmi, od nichž nakupuje produkty a služby.

Státu v digitálním prostředí nevěří

Představa, že by stát sdílel jeho osobní údaje v rámci veřejného sektoru nebo i mimo něj, je pro Františka nepříjemná. Nic na tom nemění ani možnost, že by to pomohlo rozvoji veřejných služeb. Přestože je František návštěvami úřadů frustrovaný, raději bude z peněženky dál vytahovat občanku a své údaje pokaždé nadiktuje. Dokud nebude mít jistotu, že jsou jeho údaje v digitálním prostředí v naprostém bezpečí, nechce ve veřejných službách žádná pokročilá digitální řešení.

Otázka pro veřejné činitele: Jakým způsobem by stát mohl zmírnit obavy ze zneužití osobních dat a naopak posílit přínosy, které s sebou sdílení dat může přinést?