EY označuje globální organizaci a může se vztahovat na jednu nebo více členských firem Ernst & Young Global Limited, z nichž každá je samostatným právním subjektem. EYG, britská společnost s ručením omezeným, neposkytuje služby klientům.
Kurzové rozdíly jsou obecně součástí základu daně z příjmů, a to jak realizované, tak nerealizované.
V roce 2014 došlo v reakci na judikaturu Nejvyššího správního soudu k úpravě znění ustanovení §23 odst. 1 zákona o daních z příjmů, které pro stanovení základu daně účetních jednotek nově explicitně odkázalo na jejich účetní náklady a výnosy. V návaznosti na tuto úpravu a příslušnou důvodovou zprávu vydalo Generální finanční ředitelství Informaci[1], ve které potvrdilo, že do základu daně ve vazbě na účetnictví patří i nerealizované kurzové rozdíly.
Nerealizované kurzové rozdíly jsou výsledkem povinnosti účetní jednotky přepočíst k rozvahovému dni majetek a závazky vyjádřené v cizí měně na českou měnu, a to kurzem České národní banky. Vzhledem k tomu, že se jedná pouze o účetní operaci, účetní jednotce tak v podstatě vzniká hypotetický zisk či ztráta, které - mnohdy podstatně - ovlivňují výši její daňové povinnosti.
Jaké nástroje má nyní účetní jednotka, aby její základ daně nerealizované kurzové rozdíly neovlivňovaly?
Vedle existujícího nástroje v podobě vedení zajišťovacího účetnictví přibyly v rámci „konsolidačního balíčku“ od roku 2024 dva nové, a to možnost použití tzv. funkční měny v účetnictví a možnost vyloučit nerealizované kursové rozdíly ze základu daně v období jejich vzniku (zaúčtování).
Přechod na fukční měnu je relativně komplikovaný a mohou na ni přejít pouze účetní jednotky, které splní příslušná kritéria (zejména realizují většinu transakcí v dané cizí měně).
Tímto tématem se zabývaly již i naše předchozí alerty ZDE a ZDE. Při vedení účetnictví ve funkční měně při podstatné části transakcí (tj. těch, které probíhají ve funkční měně), ke vzniku kurzových rozdílů docházet nebude. Vůle účetních jednotek využít možnosti přechodu na funkční měnu se však v praxi zatím zdá být oslabena zejména náklady a praktickými problémy spojenými s adaptací účetních softwarů, nutností vést veškeré záznamy v českých korunách pro účely DPH a též skutečností, že případný návrat k vedení účetnictví v českých korunách je možný jen v případě, že funkční měna přestane být měnou funkční.
Režim vylučování nerealizovaných kurzových rozdílů je narozdíl od funkční měny čistě daňový koncept. Dle našeho názoru je vhodný zejména pro poplatníky, kteří mají dlouhodobá cizoměnová aktiva či závazky.
Narozdíl od zavedení funkční měny či zajišťovacího účetnictví je tento režim poměrně flexibilní. V tomto případě je jen potřeba podat oznámení o vstupu do tohoto režimu správci daně do 3 měsíců od prvního dne období, za které se bude podávat první daňové přiznání, ve kterém poplatník tento režim chce uplatnit (tedy např. pro daňové přiznání za kalendářní rok 2024 je to do konce března 2024).
Výstup z toho režimu je trochu komplikovanější – obecně tento režim skončí až uplynutím zdaňovacího období následujícího po zdaňovacím období, kdy poplatník správci daně oznámí vystoupení z režimu.
To znamená, že nejkratší doba uplatňování tohoto režimu jsou dva roky – pokud by poplatník do konce března 2024 oznámil, že do režimu vstupuje, a hned v dubnu 2024 by oznámil, že z režimu vystupuje, pak se tento režim efektivně uplatní na daňová přiznání za roky 2024 a 2025.
Pro úplnost dodáváme, že v režimu vylučování kurzových rozdílů poplatník podá ještě i daňové přiznání za rok 2026, nicméně v souladu s ustanovením § 23i odst. 5 zákona o daních z příjmů se v tomto daňovém přiznání upraví výsledek hospodaření o kurzové rozdíly nezahrnuté do základu daně v obdobích, ve kterých byl poplatníkem v režimu vylučování kurzových rozdílů. Ačkoliv poplatník bude ještě v roce 2026 v režimu vylučování kurzových rozdílů, tak v daňovém přiznání za rok 2026 nerealizované kurzové rozdíly budou zase součástí základu daně (a to jak za rok 2026, tak i za předchozí roky).
V případě, že účetní jednotka vede zajišťovací účetnictví a zajištění je efektivní, pak se ocenění příslušné zajišťující položky účtuje do vlastního kapitálu místo toho, aby ovlivňovalo výsledek hospodaření prostřednictvím nerealizovaných kurzových rozdílů. Výsledek hospodaření je pak ovlivněn pouze kurzovými rozdíly vztahujícími se k realizované zajišťované položce.
Účetní jednotka musí v případě volby tohoto institutu mít zajišťovací vztah řádně zdokumentovaný a za dobu jeho trvání pravidelně ověřovat a být schopná prokázat, že je tento vztah dostatečně efektivní.
Zajišťovací účetnictví lze obecně ukončit pouze pokud dojde k ukončení zajištění nebo zajištění nebude splňovat podmínky stanovené účetními předpisy (např. nebude dostatečně efektivní).
Z výše uvedeného shrnutí vyplývá, že relativně nejvíce flexibilní možností, jak se vyhnout zdanění nerealizovaných kurzových zisků a ztrát, je čistě daňový režim vylučování nerealizovaných kurzových rozdílů.
Na závěr bychom rádi doplnili, že výše uvedený stručný komentář nemůže nahradit podrobné daňové posouzení konkrétní situace. Rádi vám pomůžeme se zhodnocením, která z možností by mohla být tou pravou pro Vaši společnost.
V případě dotazů se prosím obraťte na autorky článku nebo daňový tým EY, se kterým pravidelně spolupracujete.
Autorky:
[1] https://www.financnisprava.cz/assets/cs/prilohy/d-seznam-dani/Kurzove_rozdily_2013.pdf