Méně priorit, více inovací. Na co umí Česko využít dobře evropské peníze a kdy to nezvládá?

V sedmiletých cyklech plynou do Česka miliardy eur z evropských strukturálních fondů. Úřady teď mají v rukou obsáhlou analýzu, o tom, jak se jim dařilo evropské peníze doposud využít a mohou se poučit, aby jejich přínos využily na maximum. V budoucnu už jich totiž nebude tolik.

Ipřesto že do Česka v posledním dotačním období, které trvalo mezi lety 2014-2020, přišlo z evropského rozpočtu 23 miliard euro ze strukturálních fondů, což je osmá nejvyšší částka v porovnání s ostatními zeměmi Evropské unie, dopad těchto peněz je menší, než by se dalo čekat. Upozornilo na to hodnocení toho, jak umně Česko evropské peníze využívá, které si nechalo zpracovat ministerstvo pro místní rozvoj od společností EY ČR a Naviga Advisory and Evaluation.

„Celkový efekt Evropských strukturálních a investičních fondů na život v zemi je relativně nízký. Hodnocení vlivu peněz na českou společnost prokázalo až na pár oblastí zanedbatelný dopad,“ uvedly hodnotitelky EY ČR Romana Smetánková a Linda Maršíková. Důvodem je podle nich to, že Česko si vytyčilo příliš mnoho priorit, které chtělo prostřednictvím investic z dotací naplnit a které byly příliš široce rozkročeny.

„Vysoké ambice České republiky bohužel nereflektovaly omezené možnosti fondů Evropské unie dané výší české alokace,“ vysvětlila Smetánková.

Česko mělo celkem 11 tzv. „tematických cílů“, hodnocením prošlo ale 135 konkrétních výsledků. Naplnit se Česku podařilo alespoň částečně 120 z nich.

Jak je na tom Česko nyní?

Výraznější změnu k lepšímu už v tomto dotačním období přesto Smetánková neočekává. „Máme víceméně stejné operační programy a také alokace pro ČR není významně odlišná. Významnější změny je možné očekávat až v období následujícím 2028 a dál. V aktuálním období bude zajímavé sledovat to, zda se díky samostatnému programu Spravedlivá transformace podaří lépe využít evropské prostředky ve třech tzv. uhelných regionech,“ uvedla.

Uhelné regiony totiž v tomto období čerpají peníze, které jsou určeny pouze jim. V Česku to jsou Karlovarský, Moravskoslezský a Ústecký kraj. Jde tedy zároveň o kraje – zejména v případě Karlovarského a Ústeckého –, na kterých se ukázala nerovnoměrnost rozprostření evropských peněz mezi české kraje. Tyto regiony totiž trpí nízkou absorpční kapacitou, což znamená, že je v nich méně připravených projektů a aktérů, kteří chtějí dotace využít.

Právě směrem k dalšímu dotačnímu období, od kterého lze podle Smetánkové očekávat větší změny, otevřelo Česko na základě hodnocení od EY ČR diskusi s odbornou veřejností.

Kilometry asfaltu a pohodlnější doprava

„Nejlépe“ si Česko v letech 2014-2020 vedlo ve využití peněz v oblasti dopravy. Investovalo do ní také v absolutních číslech nejvíc peněz, a sice 5,6 miliardy eur.

„Dotace jsme využili na vybudování nových kilometrů dálnic a výstavbu přestupních terminálů ve větších městech. Fondy EU přispěly k finální integraci dopravních systémů, včetně toho největšího na pomezí Prahy a Středočeského kraje. Většina dopravních projektů má dlouhodobý efekt na snazší a pohodlnější přepravu a vyšší využití alternativních typů dopravy, což uleví provozu ve městech i životnímu prostředí,“ popsala hlavní hodnotitelka a manažerka EY pro veřejný sektor Linda Maršíková, kam přesně Česko miliardy jdoucí do oblasti dopravy nasměrovalo.

Investované evropské peníze se podle hodnocení projevily výrazně také v oblasti životního prostředí. To se drží se třemi miliardami euro co do objemu peněz hned za dopravou. „Fondy významně přispěly ke snižování ekologických rizik. Především prostřednictvím odstraňování starých ekologických zátěží nebo posilování adaptace měst na změnu klimatu,“ uvedly hodnotitelky.

Evropské peníze na dopravu a životní prostředí také vyčnívaly v rámci výdajů českého státního rozpočtu. Podle hodnocení tvořily peníze z rozpočtu unijních fondů více než polovinu výdajů tuzemského rozpočtu (52 %) na přechod k nízkouhlíkové ekonomice. Pod ním si lze představit například financování zvyšování energetické účinnosti. V případě investic do dopravy to pak bylo 41 % a 38 % co do investic do ochrany přírody.

Česko tedy v těchto oblastech výrazně sanovalo výdaje státního rozpočtu. Na 40 % veřejných investic bylo hrazeno z fondů EU. Trend je ale klesající, v předešlém dotačním období 2007-2013 to bylo až 50 %.

Z  fondů se nepodařilo podpořit začínající podniky, ale ani rozvoj digitalizace 

Hodnocení fondů zároveň poukázalo na cíle, které se Česku naplnit nepodařily. To je mimo jiné případ podpory malých a středních podniků.

„Původním záměrem bylo podpořit podniky začínající. Většina peněz ale nakonec mířila do podniků s průměrným stářím 20 let,“ popsaly hodnotitelky, podle kterých je proto účinnější podnikatele podpořit spíše skrze zvýhodněné úvěry. Česko by si ale mělo také uvědomit, že podpora začínajících podniků je pro zemi klíčová. 

„Česká republika musí více podporovat nové podniky. Taková podpora pomáhá budovat inovační prostředí, ve kterém se rodí nápady, které mají šanci uspět v globální konkurenci. Podpora zavedených podniků sice umožní rychlé a bezbolestné čerpání programu, ale dopad má především dovnitř firem. Nikoliv na konkurenceschopnost země,“ upozornila Smetánková.

Bolestí byla v minulém období také podpora veřejné správy, odstrašujícím příkladem je pak konkrétně digitalizace.

„Nejhorší je situace v digitalizaci, kde sice v mnoha oblastech víme, kam chceme dojít, ale neumíme projekty zrealizovat – ve státní správě chybí kvalitní projektoví manažeři, veřejné zakázky v oblasti IT jsou natolik komplikované, že jsou často důvodem, proč se projekt nezrealizuje,“ popsala Smetánková.

Chce to čas

Kilometry dálnic či počet podpořených malých podniků se snadno převedou na čísla a je lehčí tak získat představu o tom, do jaké míry se podařilo vytyčené cíle naplnit. U měkkých projektů, jako jsou třeba investice do sociální oblasti, u kterých jsou výsledky spíše v rovině kvalitativní, a ne té číselné, je však hodnocení úspěchů komplikovanější. Jejich vyhodnocení ale není nemožné.

„Je logické, že tam, kde jde využít jasně kvantifikovatelné výsledky, např. postavené km dálnic, počet nově vzniklých firem, snížení CO2 apod., je následné hodnocení snazší. Nicméně i při obtížněji kvantifikovatelných výsledcích lze dosáhnout kvalitního hodnocení, které je doplněno o další metody zpřesňující jeho závěry – např. expertní panely posuzující informace v širším kontextu, rozhovory s aktéry, fokusní skupiny apod.,“ popsala Smetánková.

U měkčích oblastí, kam vedle sociální politiky spadá také třeba oblast vzdělávání, se podle hodnocení podařilo ve většině případů cíle naplnit alespoň částečně. Aby bylo hodnocení zcela objektivní, u některých cílů je třeba ještě počkat, protože vyžadují delší období pro přezkum. Je tedy možné, že se tyto cíle postupem času podaří naplnit zcela.

„V oblasti sociálních politik jde často o pilotní programy, které mají v budoucnu řešit problém plošně, jako je např. podpora sociálního bydlení,“ popsala Maršíková.

„Fondy EU mohou nastartovat aktivity, které jsou pro veřejné rozpočty příliš drahé nebo komplexní. Když se test podaří a prokáže se smysl nového řešení, je pak snazší obhájit plošné financování, z rozpočtů státu, krajů či obcí. Takhle se podařilo odpilotovat koncept dětských skupin a navýšit jejich kapacitu. Fondy rozjely i dlouho odkládanou reformu psychiatrické péče,“ dodala.

Znovu a lépe

Jak by se tedy z hodnocení mohlo Česko poučit? Podle Romany Smetánkové a Lindy Maršíkové by mělo osekat a lépe zacílit priority, do kterých chce evropské prostředky směřovat. Výrazněji by se mezi nimi pak měly objevit investice do oblastí s přidanou hodnotou, jako jsou inovace.

Hodnocení ukázalo, že Česko v minulosti sáhlo radši po připravených projektech bez výraznější přidané hodnoty na úkor inovativních záměrů, které reagují na specifické potřeby a jejich přidaná hodnota je vyšší. Příkladem může být zmiňovaná, a ne příliš povedená, podpora malých a středních podniků.

Naopak příkladem inovativních projektů mohou být nová řešení pro obnovitelné zdroje energie či dopravu. „Například další rozvoj fotovoltaických střešních krytin, který povede k větší cenové dostupnosti a vyřeší i vizuální smog spojený s instalací solárních panelů. V dopravě je pak vhodné místo nekončících oprav silnic podpořit investice do chybějící infrastruktury, třeba do dosud neexistujících dálničních propojení důležitých částí země,“ navrhla Smetánková.