EY označuje globální organizaci a může se vztahovat na jednu nebo více členských firem Ernst & Young Global Limited, z nichž každá je samostatným právním subjektem. EYG, britská společnost s ručením omezeným, neposkytuje služby klientům.
Nejvyšší správní soud se ve svém nedávném rozhodnutí zabýval otázkou promlčení lhůty pro stanovení daně u příjemce investiční pobídky.
Společnost získala příslib o poskytnutí investiční pobídky v roce 2006. Veškerou slevu na dani vyčerpala v období 2008/2009, kdy byly splněny všeobecné podmínky. V roce 2007 došlo k novelizaci zákona o daních z příjmů, který desetiletou lhůtu pro uplatnění slevy na dani snížil na pětiletou.
Společnost argumentovala, že lhůta pro uplatnění slevy na dani měla být pětiletá. V takovém případě by totiž došlo k promlčení lhůty pro stanovení daně za zdaňovací období, které bylo předmětem daňové kontroly a následně i soudního řízení. Nejvyšší správní soud (NSS) se přiklonil k názoru Odvolacího finančního ředitelství (a krajského soudu), že je nutné aplikovat znění zákona platné v době vydání rozhodnutí o příslibu investiční pobídky. Společnost tedy měla nárok na uplatnění slevy na dani v desetileté lhůtě. Na tento závěr nemá vliv skutečnost, že Společnost slevu na dani vyčerpala již v prvním zdaňovacím období.
Lhůta pro stanovení daně se řídí speciální úpravou obsaženou v zákoně o daních z příjmů (ZDP), konkrétně v § 38r, který se vztahuje na investiční pobídky poskytnuté formou slevy na dani. NSS zdůraznil, že lhůta pro stanovení daně za zdaňovací období, ve kterém vznikl nárok na slevu, končí současně s lhůtou pro stanovení daně za všechna zdaňovací období, za která lze tuto slevu uplatnit.
Zastavme se ještě krátce u historického vývoje stanovení lhůt pro doměření daně: NSS ve svých předchozích rozhodnutích judikoval, že v případě daňových ztrát lze daňovou povinnost vyměřit nejpozději ve lhůtě deseti let; později tento závěr aplikoval i na příjemce investičních pobídek, když uvedl, že nevidí žádný důvod, pro který by se stejný princip neměl uplatnit i ve vztahu k úpravě § 38r odst. 1 ZDP. Protože předmětem sporu byl hospodářský rok 2011/2012, není rozhodnutí NSS s těmito předchozími závěry v rozporu. Na druhou stranu ale NSS v odůvodnění rozhodnutí uvádí, že pro hospodářský rok 2008/2009 (první období čerpání pobídky) skončila lhůta pro doměření až 1. 10. 2021, tj. po uplynutí předmětné 10leté lhůty. Na odpověď, zda se jedná o změnu přístupu nebo jen opomenutí si pravděpodobně budeme muset počkat do příštího rozhodnutí NSS k tomuto tématu.
Závěrem pro úplnost uvádíme, že do zákona o daních z příjmů bylo v roce 2015 doplněno ustanovení, dle kterého může poplatník oznámit správci daně, že již nebude uplatňovat slevu na dani. Tento krok může dávat smysl právě v situacích, kdy poplatník vyčerpal slevu na dani dříve, než uplynula (desetiletá) lhůta pro uplatnění slevy na dani. Podáním oznámení dle předmětného ustanovení pak může příjemce investiční pobídky docílit zkrácení lhůty pro stanovení daně dle § 38r zákona o daních z příjmů.
V případě otázek se prosím obraťte na autory článku nebo na daňový tým EY, se kterým pravidelně spolupracujete.
Autoři: