Rozsudek NSS k dokladům pro účely spotřebních daní

Rozsudek NSS k dokladům pro účely spotřebních daní


NSS ve svém rozsudku[1] rozhodoval o prokázání zdanění vybraných výrobků uvedených do volného daňového oběhu. Obvykle se zdanění prokazuje daňovým dokladem, dokladem o prodeji nebo dokladem o dopravě dle §5 zákona o spotřebních daních („ZSD“). Tyto doklady mají zákonem předepsané náležitosti.

Správce daně během kontrolní akce zastavil vozidlo přepravující motorovou naftu. Řidič předložil doklad o dopravě (a dodací listy), nicméně správce daně zjistil, že množství nafty na tomto dokladu se lišilo od skutečného množství, které se při kontrole ve vozidle nacházelo (rozdílné množství pak řidič dokládal dalším dodacím listem), a také, že místo určení uvedené na dokladu není stanoveno dostatečně určitě. Dle správce daně tedy předložený doklad nebyl dokladem vystaveným v souladu s §5 ZSD, naftu zabavil a rozhodl o jejím propadnutí státu.

Dle NSS však předložené doklady, byť měly formální nedostatky, nezmařily možnost výrobky individualizovat a identifikovat. Nelze tedy tvrdit, že doklad o dopravě „neexistoval“, přiměřenějším trestem by zde dle NSS mohla být pokuta za nesplnění povinnosti nepeněžité povahy dle daňového řádu (a nikoliv propadnutí výrobku).

Při vážnějších nedostatcích vystavených dokladů by však již závěr soudu nemusel být stejně shovívavý. Doporučujeme proto si vždy prověřit, že doprava (ale i skladování) vybraných výrobků probíhá se správně vystaveným dokladem dle ZSD.

V případě jakýchkoliv otázek se prosím obraťte na autory příspěvku nebo členy týmu EY, se kterými obvykle spolupracujete.

Autoři:

Jakub Kašuba

Pavol Bezek

 

[1] Rozsudek 3 Afs 76/2021 - 42