Sociálnější a inkluzivnější Česko: Evropské fondy pomohly zaměstnat ohrožené a pilotovat sociální služby

Zaměstnanost nejohroženějších skupin obyvatel se za pomoci peněz z Evropské unie v Česku v posledních letech zvýšila. Systémové problémy spojené s chudobou ale přesto dál přetrvávají.

Na zacílení finanční pomoci z Evropy je proto třeba dál pracovat. Tak by se dala shrnout zjištění společnosti EY Česká republika při podrobném pohledu na tuzemské využívání eurodotací v oblasti sociálních politik v letech 2014 až 2020.

Na začátku sledovaného období se pracovní trh v Česku potýkal s několika problémy. Mezi ty hlavní patřil nesoulad kvalifikace pracovní síly a požadavků trhu, nedostatečná kapacita služeb podporujících zaměstnanost nebo společenské výzvy související s rovnováhou pracovního a soukromého života. 

„Je potřeba si uvědomit, že na počátku programového období ještě měla vliv dobíhající ekonomická krize, v souladu s tím byla plánována opatření z fondů EU,“ říká Linda Maršíková, manažerka EY Česká republika pro veřejný sektor. 

Pro čerpání podpory z ESIF se proto vytyčily priority, které měly eliminovat právě tyto negativní vlivy. Česko chtělo za pomoci evropských peněz mimo jiné zvýšit zaměstnanost obtížně zaměstnatelných skupin nebo zlepšit uplatnitelnost lidí na trhu práce. 

Vstup na trh práce úzce souvisí s otázkou chudoby a sociálního vyloučení. Jejich obecná míra je v Česku ve srovnání s ostatními státy EU relativně nízká, neplatí to ale při dalším srovnání mezi jednotlivými regiony. 

„Často se necháváme ukolébat výsledky České republiky jako celku, kde si stojíme ve srovnání s průměrem EU velice dobře. Když se ale podíváme na výsledky jednotlivých krajů, optimismus nás musí přejít – ty nejvíce postižené regiony, jako je Karlovarský, Ústecký a Moravskoslezský kraj, se potýkají se strukturálními problémy, mezi něž patří nízká úroveň vzdělanosti, vyšší počet sociálně vyloučených lokalit, osob v exekuci a další. A takové problémy je třeba řešit komplexně, nejen prostřednictvím projektů z unijních fondů,“ říká Linda Maršíková. 

Česko si na základě Dohody o partnerství v otázkách sociálních politik a začleňování stanovilo 48 cílů, z nichž se podle evaluace zcela podařilo splnit devatenáct. Zbylých devětadvacet zaznamenalo alespoň částečný úspěch.

ESIF pomohly se zaměstnaností nejohroženějších

V evaluovaných letech 2014 až 2020 se vytyčené cíle do určité míry dařilo naplňovat. Svou roli v tom sehrály i Evropské fondy, podle analýz společnosti EY Česká republika ale evropské pomoci nelze přisuzovat roli hlavního hybatele.  

Kupříkladu míra zaměstnanosti věkové skupiny od 55 do 64 let, která patří mezi nejohroženější na pracovním trhu, se sice zvedla ze zhruba 55 % na více než 70 %. Spojitost zde ale nalezneme spíš s celkovým ekonomickým vývojem v daném období. Obecná zaměstnanost se v této době zároveň prakticky nezměnila. 

Výkon pracovního trhu lze hodnotit nejen podle míry zaměstnanosti, v níž se Česko dlouhodobě pohybuje v unijním srovnání vysoko. Evaluační zpráva ale pracovala i s Indexem svobody práce, který zohledňuje třeba i produktivitu práce, minimální mzdu nebo výpovědní lhůty.

„Také v tomto ohledu patřili Češi mezi premianty, v posledních letech ale nastal zlom s propadem až pod evropský průměr. Za propadem stojí hlavně dopad pandemie Covid-19 na produktivitu práce, ale i výrazné zvýšení minimální mzdy. Ta má zásadní vliv na flexibilitu v nastavovaní mzdových podmínek, neboť v Česku je minimální mzda navázána na systém zaručené mzdy a promítá se tak do celé ekonomiky,“ uvádí Linda Maršíková.

Ve vyloučených lokalitách se dařilo koordinovat sociální začleňování a v hodnoceném období rostla relevance těchto aktivit v souvislosti s potřebami cílových skupin. Dařilo se to i přes poměrně nízkou alokaci financí a absenci plošného působení programů. 

„Aktivity ve vyloučených lokalitách, které fondy EU pomohly nastartovat, vnímáme velmi pozitivně. Do budoucna je ale třeba takové projekty realizovat plošně, a především ve spolupráci obce, kde se lokalita nachází, neziskových organizací, poskytovatelů sociálních služeb či vzdělávacích institucí. Jedná se totiž vždy o komplexní problém, který nelze vyřešit jedním, byť úspěšným projektem. Práce ve vyloučených lokalitách je dlouhodobá a výsledky často přichází až po několika letech,“ připomíná Linda Maršíková. 

ESIF sehrály důležitou roli také při pilotních programech v sociálních službách, kde spíš ale jen prošlapaly cestu k zavedení těchto opatření ze státního nebo dalších veřejných rozpočtů. Za všechny takové lze zmínit testování sociálního bydlení, které patří mezi základní potřeby řady obcí. 

Investice teď, úspora v budoucnu

Přestože v sociální oblasti vládne převaha částečně splněných cílů nad těmi zcela splněnými, je třeba zdůraznit, že v žádný z nich nezůstal zcela nenaplněn. Sledovaná oblast je kvůli komplexnosti problematiky zároveň typickým příkladem investic, které se mohou jako zcela úspěšné projevit až s větším časovým odstupem. 

Investice z ESIF do oblasti udržitelného zaměstnávání, sociálního začleňování a boje s chudobou pak mají význam nejenom v kontextu sebe sama, ale i z pohledu budoucí zátěže veřejných rozpočtů. 

„Pro stát je vždycky výhodnější pomáhat lidem získat a udržet si práci a pracovní návyky než řešit následky, tedy pád do pasti chudoby a s tím spojenou závislost na dávkovém systému,“ přibližuje Linda Maršíková. 

Zejména v oblasti zaměstnanosti je – i přes výše uvedené – složité prokázat zásadní vliv ESIF na pozorované pozitivní trendy. K výsledkům evaluační zprávy je proto nutné přistupovat s jistou mírou opatrnosti. S jistotou lze ale říct, že celá řada aktivit s prokazatelným dopadem na potřebné skupiny obyvatel by bez podpory z Evropské unie nebyly vůbec realizovány. Jasný vliv ESIF pak lze pozorovat u programů na zmírnění dopadů chudoby a sociálního vyloučení.