deforestation

 

Nová legislativa EU v rámci boje s odlesňováním – část třetí: co musím?

12 srp 2024
Předmět Tax Alerts
Kategorie Právo

Nařízení EUDR stanoví povinnosti zejména ve vztahu k uvádění a dodávání relevantních komodit a produktů na trh a jejich vyvážení. Uvádění a dodávání na trh jsme se věnovali v předchozím díle; dnes se zaměříme na relevantní komodity a produkty a povinnosti, které nařízení přináší.

V případě relevantních komodit je situace relativně snadná, nařízení je totiž výslovně vypočítává – jsou jimi skot, kakao, káva, palma olejná, kaučuk, sója a dřevo. V případě relevantních produktů je situace složitější. Jsou jimi takové produkty, které nařízení uvádí ve své příloze, a které zároveň obsahují relevantní komodity, případně jimi byly krmeny či byly vyrobeny za jejich použití.

V oné zmiňované příloze nařízení jsou pak produkty označeny prostřednictvím příslušných kódů kombinované celní nomenklatury. Ačkoli se takové vymezení nezdá být komplikované, nelze zapomínat, že nařízení nerozlišuje mezi „unijními“ a „mimounijními“ produkty – a stejně tak se vztahuje i na „čistě vnitrounijní“ uvádění a dodávání relevantních produktů na trh. I pokud je tedy s relevantními produkty, bez ohledu na jejich zemi původu, obchodováno pouze uvnitř Evropské unie, povinnosti dle EUDR se uplatní.

Často se setkáváme s tím, že jako zásadní povinnost je vnímáno předložení prohlášení o náležité péči. Bývá však opomíjeno, že, jak už vyplývá z jeho názvu, jde o prohlášení o provedené náležité péči – a tedy tuto péči je třeba vykonat; nemusí se jednat o jednoduchý úkol.

Náležitá péče ve smyslu nařízení má tři složky – shromáždění informací, posouzení rizik, a nakonec jejich zmírnění.

Informace, které je třeba shromáždit, jsou poměrně rozsáhlé a podrobné. Kromě popisu, množství a země produkce relevantních produktů či identifikačních údajů dodavatelů a odběratelů zahrnují také geolokalizaci všech pozemků, na nichž byly relevantní komodity vyprodukovány, a to s přesností na nejméně šest desetinných míst zeměpisné délky a šířky, a také časové rozmezí této produkce.

V neposlední řadě je nutné také shromáždit (slovy nařízení) přiměřeně přesvědčivé a ověřitelné informace o tom, že relevantní produkty nezpůsobují odlesňování a že byly vyprodukovány s příslušnými právními předpisy země produkce.

Následně je třeba shromážděné informace analyzovat a posoudit rizika nesouladu s požadavky EUDR; nejsou-li zjištěná rizika zanedbatelná, musí být také přijata opatření k jejich zmírnění.

Provedením náležité péče a předložením prohlášení o ní však povinnosti stanovené nařízením nekončí. V souvislosti s náležitou péčí je zároveň třeba zavést, udržovat a pravidelně přezkoumávat systémy, v jejichž rámci je náležitá péče vykonávána. Nemůžeme zapomenout ani na to, že je nutné informace o systémech náležité péče a o přijatých opatřeních (opět slovy nařízení) v co nejširší míře, a to i prostřednictvím internetu uveřejňovat.

Je tak zřejmé, že předložení prohlášení o náležité péči není ani první, ani poslední ze sledu činností, které je třeba v souladu s EUDR vykonat. V příštím díle se proto zaměříme na otázku, jakým způsobem bude jejich dodržování kontrolováno.

V případě zájmu o podrobnější informace se prosím obraťte na autory článku nebo na další členy týmu EY, se kterými spolupracujete.

Autoři:

Jan Turek

Veronika Juhasová

EY označuje globální organizaci a může se vztahovat na jednu nebo více členských firem Ernst & Young Global Limited, z nichž každá je samostatným právním subjektem. EYG, britská společnost s ručením omezeným, neposkytuje služby klientům.