EY označuje globální organizaci a může se vztahovat na jednu nebo více členských firem Ernst & Young Global Limited, z nichž každá je samostatným právním subjektem. EYG, britská společnost s ručením omezeným, neposkytuje služby klientům.
Dovolím si na úvod myšlenku, že spravedlivé, vyvážené a správné zdanění je minulostí. Daň je zdrojem příjmů státního rozpočtu a ten jich bude opravdu potřebovat hodně. Jak doma, tak ve většině dalších zemí. Bude potřeba financovat covidové ztráty, dotace energií, sociální pomoc potřebným, důchodovou reformu stárnoucí populace, nové výdaje na obranu a mnoho dalších. Svět se změnil.
Paralelně možná stále poběží systémové reformování mezinárodního zdanění, ale i tam lze spíše očekávat silné hlasy pro naplňování státních rozpočtů než nějakou daňovou krásu. Krásná myšlenka je Pilíř I OECD. Zjednodušeně zdanit příjmy tam, kde jsou zákazníci. Kdyby se to někdy v budoucnu podařilo dotáhnout do konce, zbavili bychom se úplně převodních cen, rezidentství, stálých provozoven a mnoha dalších strašně složitých a nejasných konceptů. Život by byl jednoduší. Současný návrh ale předpokládá zavedení jen pro velké subjekty a jen na část příjmů. Všechny ty složité koncepty tak musíme zachovat, a ještě se k tomu naučit pravidla Pilíře I.
Pilíř I má jít ruku v ruce s Pilířem II. Je to dvoupilířová reforma. Pilíř II je další krásná myšlenka – všechny právnické osoby zaplatí minimálně 15% daň. Když ji nevybere domácí správce daně, je potřeba zaplatit někde jinde ve skupině. Tady krása končí. Komplexita implementačních pravidel předčila veškerá očekávání. Kdo zkoušel přečíst, chápe. Pilíř II nakonec všichni schválili a budeme tedy implementovat.
Pilíř I se ale kousnul, Francouzi údajně říkají, že USA, Saúdská Arábie a Indie návrh blokují. EU směrnice implementující Pilíř II na to pamatuje. Pokud se Pilíř I nepovede, tak má Evropská komise přijít s návrhem, jak adresovat výzvy digitální ekonomiky. Tady budeme asi zpátky u digitální daně. Otázka je, jestli se zase nekousneme – možná zase s USA – tak, jako při posledním pokusu.
Do tohoto zdánlivě systémového přístupu zasahuje třeba windfall tax. Úplně nesystémově, ale ty peníze prostě potřebujeme. O windfall tax jsme již na tomto místě napsali mnoho, tak spíše budeme tiše sledovat, kdo ji první zažaluje.
Mnohem kreativnější je snaha italské daňové správy vybrat DPH z něčeho, co všichni užíváme zdarma, ale tak nějak tušíme, že v životě nic zadarmo není. Zjednodušeně chtějí po firmě Meta 900 milionů USD na DPH. Přístup na jejich platformy údajně není zadarmo, ale výměnou za poskytnutá osobní data, a proto by měl jako barter podléhat DPH. Údajně podobné úvahy proběhly před lety v Německu, ale nevedly k reálnému doměrku. DPH je v EU pěkně harmonizovaná, takže budeme sledovat, jak se v Itálii bude dařit a zda se případně připojí další členské země.
A co Česká republika, máme v záloze nějakou další lahůdku po windfall tax? Možná. Třeba aktualizace programového prohlášení české vlády publikovaná minulý týden. Vláda již nemá ambici vytvořit daňovou brzdu (strop daňového břemene). Již ani neslibuje zrychlit odpisy u nájemního bydlení a ostatních budov, ani nesníží DPH u výstavby a rekonstrukce bytů a sociální pojištění se o 2 % také nesníží. Trend je myslím zřejmý. Ale nezoufejme, nová generální ředitelka Finanční správy ČR slibuje vybudovat prostředí vzájemné spolupráce a vrátit Finanční správě reputaci korektní, spravedlivé a klientsky orientované instituce. Tak se budeme těšit.