Plánované změny v technickém zhodnocení dlouhodobého majetku

O plánovaných změnách v daňovém odpisování dlouhodobých majetků jsme Vás již informovali ZDE. Pro připomenutí – jedná se o změny v souvislosti s novelou zákona o účetnictví a s ní spojenou implementační novelou zákona o daních z příjmů. Účinnost těchto novel není v současné době jistá, ale zatím to nevypadá na dřív než 1. 1. 2026.

Dnes se zaměříme na „technické zhodnocení“, které by mělo být nově nahrazeno termínem „dodatečné zhodnocení“. K dodatečnému zhodnocení by mělo dojít ve chvíli, kdy následné pořizovací výdaje na zhodnocení daného aktiva přesáhnou (v úhrnu za zdaňovací období) jeden z následujících limitů:

  • absolutní částku 100 000 Kč nebo
  • relativní částku 10 % z daňové hodnoty aktiva, je-li tato částka vyšší než absolutní částka, nejvýše však 10 000 000 Kč (částky nad 10 000 000 Kč mají představovat dodatečné zhodnocení vždy).

V případě hodnotnějších aktiv (např. s daňovou hodnotou 5 000 000 Kč) si tak poplatník bude obecně moci zvolit, že za limit pro dodatečné zhodnocení bude považovat vyšší z výše uvedených částek, tj. 500 000 Kč (výdaje do tohoto limitu budou představovat jednorázové výdaje).

Za dodatečné zhodnocení bude možné považovat také výše uvedené výdaje do 100 000 Kč, pokud se tak poplatník rozhodne.

Dodatečné zhodnocení by mělo zvyšovat daňovou hodnotu hmotných aktiv. Při takovém zvýšení hodnoty hmotných aktiv se však obecně neupravuje výše daňového odpisu, ale prodlužuje se adekvátně doba odpisování. Pokud by však takto prodloužená doba odpisování byla delší než stanovená minimální doba odpisování, lze daňové odpisy přepočítat (a dobu odpisování úměrně zkrátit).

Daňový režim nehmotných aktiv by měl obecně vycházet z účetnictví.

Úplnou novinkou by měla být možnost poplatníka za dodatečné zhodnocení považovat i náklady na opravu a údržbu, pokud se tak poplatník rozhodne. To může v praxi znamenat výrazné a velmi vítané zjednodušení v situacích, kdy si poplatník není jistý, zda dané výdaje svojí povahou představují opravu a údržbu nebo spíše dodatečné zhodnocení. Konečně se tak v daných situacích zřejmě dočkáme možnosti daňově „bezpečné“ varianty.

Vhledem k výše uvedené novince má dále dojít ke zrušení možnosti požádat správce daně o závazné posouzení, zda je konkrétní zásah do majetku technickým (nově dodatečným) zhodnocením nebo opravou, protože význam tohoto ustanovení výrazně klesne (i v současnosti se jedná o ustanovení, které poplatníci využívají spíše ojediněle).

Na poplatníky používající mezinárodní účetní standardy by se výše uvedená pravidla vztahovat neměla – daňový režim by měl obecně odpovídat účetnímu zachycení.

Pokud máte zájem o podrobnější informace, obraťte se prosím na autory článku nebo na další členy týmu EY, se kterými spolupracujete.

Autoři:

Vladislav Pejchal

Marek Sloup

Patrik Zítka