Hammer

 

Pozitivní rozsudek k uznatelnosti úroku z akvizičního úvěru

17 led 2023
Předmět Tax Alerts
Kategorie Daně z příjmů

Tentokrát vám přinášíme zajímavý rozsudek Krajského soudu v Praze na téma uznatelnosti úroku z akvizičního úvěru – a výjimečně pozitivní!

Situace
  • Řešila se uznatelnost úroku z bankovního úvěru, který financoval akvizici české provozní společnosti od zahraničních spřízněných osob s následnou fúzí do českého akvizičního SPV.
  • Dle našeho chápání se tak stalo po vstupu nového investora na nejvyšším patře majetkové struktury a efektivně se jednalo o "stlačení" akvizičního financování na provozní entity skupiny.
  • Správce daně odmítl uznatelnost úroku s tím, že transakce související s přenesením dluhu se jeví jako účelové a bez ekonomického opodstatnění a byly provedeny tak, aby jejich výsledkem bylo získáno nelegitimní daňové zvýhodnění.
Vybrané argumenty společnosti
  • Daňové orgány se nezabývaly tím, zda společnost mohla ve vztahu ke zpochybňovaným transakcím realizovat daňovou výhodu. Pokud je daňově uznatelný náklad v ČR a proti němu stojí úrokový výnos v zahraničí, který byl řádně zdaněn, nejedná se o daňovou výhodu.
  • Úvěr byl poskytnut nezávislým konsorciem bank, které podmiňovalo poskytnutí úvěru investiční skupině G na financování převzetí skupiny T převedením dluhu na společnost, což bylo prokázáno prohlášením financujícího konsorcia bank.
  • Společnost vysvětlila a prokázala, že hlavním důvodem čerpání úvěru, nákupu majetkového podílu a následné fúze sloučením byl požadavek konsorcia bank, které poskytly financování v rámci prováděné restrukturalizace celé skupiny T. Převedení dluhu na společnost bylo klíčovým požadavkem konsorcia bank. Pokud by tato podmínka nebyla splněna, konsorcium by neumožnilo transakci financovat, což společnost prokázala prohlášením samotných financujících bank. Tento požadavek je přitom logický a běžný v situaci, kdy mateřská společnost je holdingovou společností, která drží podíly na společnostech skupiny T a inkasuje pouze pasivní příjmy z držby těchto podílů. Pro banku je tak daleko akceptovatelnější, aby úvěrem byla zatížena provozní entita, která generuje aktivní příjmy z obchodní činnosti a drží majetek, neboť u ní existuje vyšší předpoklad pravidelné úhrady úroků či snadnějšího vymáhání.
  • Společnost nezpochybňuje, že mohlo dojít k přímé fúzi, nicméně takový typ transakce by nevedl ke změně financování u společnosti na financování převážně cizím kapitálem. Ekonomický důvod zvoleného uspořádání by v případě pouhé přímé fúze dvou sesterských společností nemohl být uskutečněn. Alternativní způsob dosažení požadovaného záměru (přímá fúze s úvěrováním od třetí strany na výplatu volných zdrojů v podobě podílu na zisku) vede nejen k identickému hodnotovému výsledku, ale má stejné dopady z hlediska daňového.
  • Společnosti není jasné, v čem správce daně spatřuje prvek zneužití práva, jestliže (i) vlastník společnosti měl legitimní nárok prosadit u žalobkyně změnu financování z vlastního na cizí, (ii) tato změna vznikla na základě požadavku externích bank, tj. jedná se o standardní ekonomické důvody, (iii) a podle judikatury bylo možno si vybrat dané řešení. Varianta přímé fúze, kterou prosazuje žalovaný, má stejný daňový efekt jako transakce provedená společností.
  • Na uvedeném nic nemění ani judikatura ve věci CTP, v níž šlo o vnitroskupinové financování. V případě společnosti byly důsledky úvěru pozitivní, úvěr byl rychle splacen a společnost hospodářsky rostla.
Vybrané argumenty správce daně
  • Fúze mohla nastat i bez nákupu obchodního podílu, neboť obě společnosti byly řízeny (přímo či nepřímo) zahraniční mateřskou společností T, resp. investiční skupinou G. Společnost nezbytnost splácení úvěru a souvisejících nákladů neprokázala.
  • Akvizice a změna vlastnické struktury nastala na nejvyšší úrovni majetkové struktury, a to před transakcemi realizovanými uvnitř skupiny, které skupině nepřinesly žádné nové aktivum.
  • Společnosti, která nevykonávala žádnou podnikatelskou činnost, nedisponovala majetkem, či finančními prostředky, prodaly zahraniční spřízněné společnosti podíl v české provozní společnosti v řádech stovek milionů korun, což by nebylo možné v případě, kdy by tyto společnosti nebyly spojenými osobami.
  • Nedošlo k přímému toku peněžních prostředků z banky ve prospěch společnosti, ale zadlužení bylo přeneseno formou zápočtu závazků a pohledávek souvisejících s nákupem obchodního podílu v české provozní společnosti.
  • Změna vlastníka ve vyšších patrech struktury nevysvětluje a neodůvodňuje ekonomickou opodstatněnost změn a transakcí (nákup obchodního podílu, čerpání úvěru, fúze), pokud k těmto skutečnostem došlo několik měsíců po změně vlastníka ve vyšších patrech struktury.
Pohled krajského soudu

Soud se postavil na stranu společnosti - jeho vybrané argumenty:

  • Čerpání úvěru za účelem nákupu podílu v sesterské společnosti, se kterou mohla toliko zfúzovat bez daného mezikroku spočívajícího v nákupu jejího podílu (hrazeného prostřednictvím úvěru), se tak jeví s ohledem na účel § 24 odst. 1 zákona o daních z příjmů skutečně iracionální. Smyslem čerpání úvěru totiž nemohlo být rozvíjení vlastní ekonomické činnosti, kterou společnost v dané době reálně nevykonávala. Pokud společnost hodlala svou ekonomickou činnost rozvíjet právě prostřednictvím sesterské společnosti, která v dané době byla prosperující ekonomickou jednotkou, bylo by skutečně ekonomicky racionální, aby došlo toliko k fúzi bez současného vysokého úvěrového zatížení společnosti.
  • Soud však spatřuje hlavní ekonomický důvod popsaných transakcí v umožnění akvizice skupiny T novým vlastníkem, investiční skupinou G. Veškeré kroky spojených osob byly vedeny tímto důvodem, tedy umožnit převzetí skupiny T. Shodně se společností soud proto považuje také za stěžejní, že důvody, pro které přistoupila k nákupu podílu na české provozní společnosti prostřednictvím úvěru a teprve následně k fúzi, vyplývaly zejména z podmínek externí banky.
  • Na rozdíl od věci CTP, ve kterém došlo k poskytnutí úvěru osobou spojenou, a bylo proto zcela namístě zkoumat, zda taková transakce měla racionální důvody a zda restrukturalizace nebyla jen formální zástěrkou k získání daňového zvýhodnění, je v této věci podstatné, že podmínky, za kterých k převzetí skupiny došlo, měly svůj původ u externího subjektu poskytujícího úvěr, který si podmínky financování stanovil.
  • V případě, že podmínky poskytnutí úvěru byly nastaveny externím subjektem (úvěrující bankou) lze stěží předpokládat, že by banka podmínky nastavila úmyslně tak, aby došlo k vytvoření umělé struktury, která měla sloužit k získání neoprávněného daňového zvýhodnění (správce daně nic takového netvrdil ani neprokázal). Naopak, soud přisvědčuje vysvětlení společnosti, podle kterého banka stanovením daných podmínek zjevně chtěla zajistit maximální efektivitu při splácení poskytnutého úvěru (jeho stlačením na provozní entity na nižší úrovni v hierarchii skupiny, které reálně generují zisk). Takový postup lze naopak považovat za ekonomicky racionální.
  • Shora uvedené samozřejmě neznamená, že plnění podmínek smlouvy o úvěru a priori vylučuje možnost aplikace institutu zneužití práva. Nelze totiž jednoduše tvrdit, že jakýkoli požadavek banky má ekonomický smysl. Daňové orgány by však v takovém případě musely prokázat, že podmínky úvěrové smlouvy byly nastaveny určitým způsobem právě za účelem vytvoření umělé ekonomicky neracionální struktury mající za cíl získání neoprávněné daňové výhody, resp. že banky mohly dosáhnout shodného výsledku jiným způsobem. Tímto směrem však správce daně své úvahy (ani dokazování) nevedl.
  • Správce daně zde pomíjí širší pohled na celou transakci. Primárním ekonomickým cílem celé transakce, nebylo získání majetku české provozní společnosti, ale převzetí skupiny T za pomoci úvěrového financování, které mělo být přeneseno na provozní entity (z dobrých důvodů). Za stěžejní soud považuje, že jednání všech účastníků popsaných transakcí bylo realizovat toto převzetí, přičemž za účelem dokončení této transakce bylo nutno naplnit podmínky úvěrující banky. Nelze tedy souhlasit se správcem daně, že společnost mohla s danou společností fúzovat bez vzniku úvěrového zadlužení, neboť by tím nemohl být naplněn účel celé transakce spočívající v převzetí skupiny T novým vlastníkem. Postupy týkající se společnosti byly součástí širšího procesu v zásadě nezávislého na vůli členů skupiny T.
  • Jinak by bylo transakce nutno hodnotit v případě, kdy by k poskytnutí úvěru došlo spojenou osobou.
  • Jako logické se soudu jeví tvrzení, podle kterého měla banka dobré důvody, proč úvěr stlačit na prosperující českou provozní entitu. Banka hodlala posílit své postavení věřitele tím, že úvěr přenesla na nižší úroveň, kde se majetek prosperující společnosti setká se závazkem vůči bance, který může být přímo hrazen z majetku této společnosti či jím může být zajištěn. Úvěrem má být zatížena provozní entita, která generuje aktivní příjmy z obchodní činnosti a drží majetek. Existuje tak vyšší předpoklad pravidelné úhrady úroků či snadnějšího vymáhání v případě, že úroky či jistina nebudou hrazeny.

Daňová správa podala kasační stížnost, tak uvidíme, co si o tom bude myslet Nejvyšší správní soud. V každém případě je dle našeho názoru zásadní každou podobnou transakci (debt push-down) posoudit individuálně a analyzovat riziko existence zneužití práva.

V případě dotazů se prosím obraťte na autory článku nebo daňový tým EY, se kterým pravidelně spolupracujete.

Autoři:

Lucie Říhová

Radek Matuštík

  • Positive ruling on the deductibility of interest on an acquisition loan

    This time we bring you an interesting judgment of the Regional Court in Prague on the deductibility of interest on acquisition loan - and an exceptionally positive one!

    Situation
    • The case dealt with the deductibility of interest on a bank loan that financed the acquisition of a Czech operating company from foreign related parties with a subsequent merger into a Czech acquisition SPV.
    • Our understanding is that this occurred after the new investor entered at the top tier of the ownership structure and effectively was a "push-down" of the acquisition financing to the group's operating entities.
    • The tax authorities disallowed the deductibility of the interest on the basis that the transactions relating to the debt transfer appeared to be tax driven and without economic justification and were carried out so as to result in an illegitimate tax advantage.
    Selected arguments of the company
    • The tax authorities did not address whether the company could have realised a tax advantage in relation to the contested transactions. If there is a tax deductible expense in the Czech Republic and it is countered by interest income abroad which has been duly taxed, there is no tax advantage.
    • The loan was granted by an independent consortium of banks, which conditioned the granting of the loan to investment group G to finance the takeover of group T on the transfer of the debt to the company, as evidenced by a declaration by the financing consortium of banks.
    • The company explained and demonstrated that the main reason for the loan, the purchase of the equity stake and the subsequent merger was the requirement of the consortium of banks that provided the financing in the context of the ongoing restructuring of the whole group T. The transfer of the debt to the company was a key requirement of the consortium of banks. If this condition had not been met, the consortium would not have allowed the transaction to be financed, as the company has demonstrated by statements from the financing banks themselves. This requirement is logical and normal in a situation where the parent company is a holding company holding shares in T group companies and collecting only passive income from holding these shares. It is therefore far more acceptable for the bank to charge the loan to an operating entity that generates active business income and holds assets, as it is more likely to pay interest regularly or to be able to recover it more easily.
    • The company does not dispute that an outright merger could have occurred, but this type of transaction would not have resulted in a change in the company's financing to predominantly loan financing. The economic rationale for the chosen arrangement could not have been realised in the case of a mere direct merger of two sister companies. The alternative way of achieving the desired objective (a direct merger with a loan from a third party for the payment of free funds in the form of dividends) not only leads to an identical value result but has the same tax implications.
    • It is not clear to the company what the tax authority sees as the element of abuse of rights if (i) the owner of the company had a legitimate claim to enforce the change of financing from own to third party financing, (ii) the change was made at the request of external banks, i.e. for standard economic reasons, (iii) and according to the case law the solution could have been chosen. The direct merger option advocated by the tax administration has the same tax effect as the transaction carried out by the company.
    • This is not altered by the case law in CTP case, which involved intra-group financing. In the case of the company, the effects of the loan were positive, the loan was quickly repaid and the company grew economically.
    Selected arguments of the tax administrator
    • The merger could have taken place without the purchase of the shareholding, as both companies were controlled (directly or indirectly) by the foreign parent company T and the investment group G respectively.
    • The acquisition and change of ownership occurred at the top level of the ownership structure, before the intra-group transactions which did not bring any new assets to the group.
    • Company that did not have any business activity, assets or funds was sold shares in a Czech operating company by foreign related companies in the order of hundreds of millions of crowns, which would not have been possible if the companies were not related parties.
    • There was no direct flow of funds from the bank to the company, but the debt was transferred by way of set-off of liabilities and receivables related to the purchase of the shareholding in the Czech operating company.
    • A change of ownership in the upper tiers of the structure does not explain or justify the economic rationale for the changes and transactions (purchase of a business stake, drawdown of a loan, merger) if they occurred several months after the change of ownership in the upper tiers of the structure.
    The Regional Court's view

    The court sided with the company - its selected arguments:

    • The drawing down of a loan to purchase a share in a sister company with which it could only merge without the intermediate step of purchasing its share (paid for by the loan) appears irrational in view of the purpose of section 24(1) of the Income Tax Act. The purpose of taking out the loan could not have been to develop its own economic activity, which the company did not actually carry out at the time. Indeed, if the company intended to develop its economic activity precisely through its sister company, which was at that time a prosperous economic unit, it would have been economically rational for the merger to have taken place without the company incurring a heavy credit burden at the same time.
    • However, the Court sees the main economic reason for the transactions described as enabling the acquisition of Group T by the new owner, the investment group G. All the actions of the related parties were guided by that reason, namely to facilitate the takeover of Group T. The Court therefore also considers it to be of central importance that the reasons for which it proceeded to purchase the shareholding in the Czech operating company by means of a loan and only subsequently to the merger stemmed in particular from the conditions of the external bank.
    • Unlike the CTP case, in which a loan was granted by a related party, and it was therefore entirely appropriate to examine whether such a transaction had rational grounds and whether the restructuring was not merely a formal cover for obtaining a tax advantage, it is relevant in the present case that the conditions under which the takeover of the group took place originated with an external lender which set the terms of the financing.
    • If the terms of the loan were set by an external entity (the lending bank), it can hardly be assumed that the bank deliberately set the terms in such a way as to create an artificial structure designed to obtain an unjustified tax advantage (the tax authorities have neither alleged nor proved any such thing). On the contrary, the Court accepts the company's explanation that, by setting the conditions in question, the bank apparently wanted to ensure maximum efficiency in the repayment of the loan (by pushing it down on operating entities at a lower level in the group's hierarchy which actually generate a profit). Such an approach can, on the contrary, be considered economically rational.
    • Of course, the above does not mean that compliance with the terms of the loan agreement excludes a priori the possibility of applying the abuse of rights principle. Indeed, it cannot simply be argued that any requirement of the bank makes economic sense. However, in such a case, the tax authorities would have to prove that the terms of the loan agreement were set up in a certain way precisely for the purpose of the creation of an artificial economically irrational structure aimed at obtaining an unjustified tax advantage, or that the banks could have achieved the same result in other ways. However, the tax authority did not conduct its reasoning (or evidence) in that direction.
    • The tax authority ignores the broader picture of the transaction. The primary economic objective of the entire transaction was not the acquisition of the assets of the Czech operating company, but the takeover of Group T by means of credit financing, which was to be transferred to the operating entities (for good reasons). The Court considers it to be of central importance that the actions of all the parties to the transactions described were to carry out that takeover, and that in order to complete the transaction the conditions of the lending bank had to be fulfilled. It is therefore impossible to agree with the tax authorities that the company could have merged with the operating company in question without incurring credit indebtedness, since the purpose of the entire transaction, namely the takeover of Group T by the new owner, could not have been fulfilled. The procedures concerning the company were part of a broader process essentially independent of the will of the members of Group T.
    • The transactions would have to be assessed differently if the loan had been granted by a related party.
    • It seems logical to the Court that the bank had good reasons for pushing the loan to a thriving Czech operating entity. The bank intended to strengthen its position as a creditor by bringing the loan down to a lower level where the assets of the prosperous company would meet an obligation to the bank which could be directly paid from or secured by the assets of that company. The loan is to be allocated to an operating entity that generates active business income and holds assets. Thus, there is a greater expectation of regular interest payments or easier recovery in the event of non-payment of interest or principal.

    The tax administration has filed an appeal, so we'll see what the Supreme Administrative Court thinks. In any case, in our opinion, it is essential to assess each similar transaction (debt push-down) individually and analyse the risk of abuse of law.

    If you have any questions, please contact the authors of the article or the EY tax team with whom you regularly work.

    Authors:

    Lucie Říhová

    Radek Matuštík

EY označuje globální organizaci a může se vztahovat na jednu nebo více členských firem Ernst & Young Global Limited, z nichž každá je samostatným právním subjektem. EYG, britská společnost s ručením omezeným, neposkytuje služby klientům.