EY označuje globální organizaci a může se vztahovat na jednu nebo více členských firem Ernst & Young Global Limited, z nichž každá je samostatným právním subjektem. EYG, britská společnost s ručením omezeným, neposkytuje služby klientům.
Nařízení stanoví (rozdílné) povinnosti hospodářským subjektům a obchodníkům. Často se tak setkáváme s otázkou, jaký je mezi nimi rozdíl.
Slovy nařízení je hospodářským subjektem osoba, která v rámci obchodní činnosti uvádí relevantní produkty na trh, nebo je vyváží. Klíčových pojmů se v definici objevuje hned několik:
Obchodníkem je osoba, která není hospodářským subjektem a v rámci obchodní činnosti dodává relevantní produkty na trh. Opět se setkáváme s několika pojmy, a to tentokrát:
Relevantním produktům (a komoditám), znaku společnému hospodářským subjektům i obchodníkům, se budeme věnovat v některém z dalších dílů, dnes se podíváme na obchodní činnost a uvádění a dodávání na trh.
Uvádění na trh je prvním dodáním produktu na trh. Jde o činnost hospodářských subjektů, kterou zpřístupňují na trhu Evropské unie produkty, které na se na něm ještě neobjevily – myslíme přitom konkrétní kus výrobku, nikoli jeho typ.
Naproti tomu dodávání na trh je opětovné zpřístupnění již dříve zpřístupněného relevantního produktu (opět hovoříme o konkrétním kusu, nikoli typu). Jedná se o činnost obchodníků, kterou svým zákazníkům – nikoli pouze spotřebitelům – poskytují relevantní produkty, které byly již na trh uvedeny jiným subjektem.
Aby spadaly do působnosti nařízení, musí obě uvedené možnosti být prováděny v rámci obchodní činnosti. Ta není omezena na pouhý nákup a prodej, ale zahrnuje celou řadu činností, které souvisí s podnikáním konkrétního subjektu. Je třeba mít také na paměti, že obchodní činnost ve smyslu EUDR nemusí být prováděna pouze za úplatu, ale může se jednat i o bezplatně poskytované produkty – nebo produkty nemusí vůbec být poskytovány třetí osobě, ale například použity pro vlastní potřeby daného podnikatele.
Rozlišení hospodářských subjektů a obchodníků, jakkoli se může zdát komplikované, je stěžejní pro určení, jaký dopad nařízení na podnikání konkrétní entity má. Právě hospodářským subjektům jsou stanoveny, zjednodušeně řečeno, „hlavní“ povinnosti dle EUDR. Povinnosti obchodníků, i když významně odlišné od povinností hospodářských subjektů, ovšem také zdaleka nejsou zanedbatelné.
Nadto ani obchodníci nemají „vyhráno“. Nejsou-li totiž malými a středními podniky, považují se pro potřeby nařízení za hospodářské subjekty; stejně je tomu i v případě, pokud jsou prvním subjektem dodavatelského řetězce usazeným v Evropské unii.
Už správné určení, zda je daná entita hospodářským subjektem či obchodníkem, může tak být nelehkým úkolem. Přesto je pro plnění povinností, které EUDR přináší, zcela klíčové.
V případě zájmu o podrobnější informace se prosím obraťte na autory článku nebo na další členy týmu EY, se kterými spolupracujete.
Autoři: