EY označuje globální organizaci a může se vztahovat na jednu nebo více členských firem Ernst & Young Global Limited, z nichž každá je samostatným právním subjektem. EYG, britská společnost s ručením omezeným, neposkytuje služby klientům.
Vážení čtenáři,
chtěli bychom Vám jako každý rok touto dobou popřát hlavně klidné léto a hezkou dovolenou.
Řada z nás ještě hekticky dokončuje daňové přiznání, ať už firemní, nebo vlastní, a řeší poslední resty před odjezdem. Nechceme proto přidávat na seznam žádnou další složitou úvahu. Máme ale neúnavného zákonodárce, který neodpočívá ani přes léto.
28. června vláda schválila konsolidační balíček a poslala jej do Sněmovny. Snaha naplnit rozpočet je zjevná a většina navrhovaných změn je tudíž politická, spíše než technická. Asi nemá cenu rozjímat, jestli zvýšení sazby daně o 2 % je systémové a metodicky správné, prostě potřebujeme vybrat více, tak zvýšíme daň. A moc velká diskuse se o tom – asi pochopitelně a správně – nevede.
Trochu nadlehčeně je ale zajímavé sledovat, jaký odpor a tlaky vyvolaly některé další navrhované změny. Nejvíce pozornosti – nebo možná jen nejvíce publicity – posbíralo nepochybně zrušení osvobození zaměstnaneckých benefitů. Řeší se, zda osvobozené a neuznatelné (pro zaměstnavatele) nebo zdanitelné a uznatelné..., a vyvolává to mnoho vášní. Materiální dopad na státní rozpočet to asi v konečném efektu mít nebude, ať už to dopadne jakkoliv. Nicméně boj za práva zaměstnanců je zjevně populární a určitě chvályhodný. Tak uvidíme, jak to dopadne.
Úplně obráceně se projevuje zrušení osvobození prodeje cenných papírů. O tom se moc nemluví. Asi není populární proti zrušení brojit. Je to již několikátý pokus osvobození zrušit nebo omezit. Předchozí pokusy moc úspěšné nebyly. Tentokrát je návrh trochu propracovanější. Ruší osvobození jen pro prodeje přes 40 milionů. A zajímavě řeší potenciální retroaktivitu. Při budoucím prodeji papírů, které jsem nabyl před navrhovanou změnou zákona, si budu moci odečíst tržní hodnotu k 31. prosinci 2023. Jednoduché, jasné. Důkazní břemeno má a tržní hodnotu samozřejmě prokazuje poplatník. Tj. při prodeji například v roce 2028 budu prokazovat, kolik byla tržní hodnota 5 let zpátky. Pokud takovou tržní hodnotu začnu zjišťovat až v roce 2028, tak moje důkazní pozice nemusí být nejsilnější. Nabízí se připravit si ocenění pro případný budoucí prodej již teď v roce 2023. Důkazní síla asi obecně lepší. Když mi navíc ocenění zpracuje znalec s kulatým razítkem, nebude to mít správce daně s jeho rozporováním úplně jednoduché. Ale co když budoucnost ukáže, že dnešní předpoklady pro ocenění se výrazně odchylují od budoucího reálného vývoje a cena mohla být pro poplatníka příznivější? Někoho by mohlo napadnout hodit ocenění do koše a připravit nové? Ale pokud jej dělal historicky znalec, tak by mělo být ve znaleckém deníku, a tudíž nelze popřít jeho existenci? Může se k němu správce daně dostat? Úvaha, zda ocenění řešit teď nebo až v budoucnu a zda se znalcem nebo bez, není tedy úplně triviální – a různí poplatníci mohou v různých situacích dojít k různým závěrům.
Před létem asi stačilo. Další úvahy až v září, po zasloužené dovolené.
Hezké léto.