Jak si prověřit obchodní partnery? Sledujte rizikové ukazatele

V globálně propojené ekonomice čelí firmy v energetickém sektoru i mimo něj mnoha výzvám, které mohou ohrozit jejich stabilitu, růst a reputaci. Jednou z nich je spolupráce s obchodními partnery, které firma dostatečně nezná. I to má ale řešení.

Mezinárodní sankce, ekonomická nestabilita a neustále se měnící nároky na dodržování regulatorních požadavků formují trh. Stále častěji se ukazuje, jak moc je důležité znát a prověřovat obchodní partnery. Energetika zažívala v posledních letech turbulence, když významně rostly ceny vstupů, a zároveň docházelo k částečným krátkodobým výpadkům dodávek ze strany dlouholetých dodavatelů. Navzdory tomu zůstávala poptávka konstantní či se dokonce zvyšovala. To znamenalo v řadě případů urgentní potřebu hledání alternativních obchodních partnerů. 

Firmy jsou tak vystavené dodatečným rizikům, která mohou plynout z neprověřených obchodních vztahů.

Fungující systém detekce obvykle řeší tato rizika:

• Finanční rizika: Špatná platební morálka či potenciální nesolventnost dodavatelů. Například, když dodavatel začne vykazovat známky finanční nestability, může to vést k vážným problémům v dodavatelském řetězci.
• Reputační rizika: Jsou spojena s obchodováním s firmami, které mohou být zapojeny do neetických praktik, nachází se na sankčních seznamech nebo obchodují s firmami, které na sankčních seznamech jsou. To může vážně poškodit pověst firmy a vést i k vyšetřování.
• Regulatorní rizika: Neúmyslné porušení mezinárodních sankcí a jiných právních předpisů, což může mít za následek vysoké pokuty a další právní následky.
• Rizika fiktivních nebo účelově založených protistran: Málo času pro prověřování může vést ke spolupráci s firmami založenými účelově k podvodnému jednání.

Nástroje a metody pro analýzu rizik

Efektivní monitorování a hodnocení obchodních partnerů vyžaduje komplexní nástroje, které disponují sadou různých testů na základě dostupných dat. Typické problémy při zavádění vhodného řešení, jsou nedostatek kvalitních zdrojů informací a vysoká časová náročnost manuálních úkonů v rámci prověřování. Osvědčeným přístupem je třídění nových obchodních partnerů podle základních rizikových ukazatelů, jako jsou předpokládaný objem spolupráce, místo sídla partnera nebo typ dodávaných služeb. Nyní je také trendem zapojení AI pro detekci rizikových činností v návrzích smluv nebo objednávek. Odpovědní lidé ve firmě pak mohou informovaně rozhodnout, zda spolupráci navázat.

Rizikové ukazatele, které lze sledovat, jsou tyto:

• Testy negativních finančních ukazatelů: Hodnotí finanční zdraví firmy a historii plnění závazků.
• Ověření proti sankčním seznamům: Zajišťuje, že firmy nejsou součástí mezinárodních sankčních opatření. Vhodné nástroje prověřují nejen firmu obchodního partnera, ale i její vlastníky a členy statutárních orgánů.
• Analýza sídla firmy: Identifikuje společnosti registrované v daňových rájích nebo na virtuálních adresách. Naše zkušenosti říkají, že firmy již poměrně kvalitně prověřují protistrany při navázání spolupráce, ale proces periodické kontroly bývá nedostatečný nebo chybí. Právě chybějící mechanismus periodického prověřování je potom častou příčinou komplikací. Setkali jsme se třeba se zasláním platby sankcionované osobě nebo přehlédnutím významné (negativní) změny v ekonomické stabilitě dodavatele, které následně vyústilo ve výpadek v dodavatelském řetězci.

Zkušenosti z praxe

Častěji se ale setkáváme s tím, že firmy vůbec nemají systém prověřování obchodních partnerů či jde pouze o prosté manuální a formální zkontrolování základních registračních údajů. Klient například nezastavil obchodování s protistranou dodávající energie. Tato firma se ale dostala do insolvence a nebyla schopná dodávku splnit. Klient musel urgentně komoditu shánět za mnohem vyšší ceny a realizoval mnohamilionovou ztrátu.

Provádění důkladné analýzy rizik protistran je nezbytné pro všechny společnosti v energetickém sektoru, které chtějí zůstat konkurenceschopné, a zároveň se chtějí vyhnout rizikům souvisejícím s nedodržováním regulatorních předpisů. Přístup k rizikům by měl být komplexní a systematický, s důrazem na pravidelnou revizi a aktualizaci rizikových parametrů.