Vládní stropy pro ceny elektřiny a plynu pomohly uklidnit situaci na trhu

„Vládní stropy pro ceny elektřiny a plynu pomohly uklidnit situaci na trhu a daly odběratelům určitou míru jistoty,“ říká Blahoslav Němeček, EY partner týmu consultingu pro klienty z odvětví energetiky, v rozhovoru pro pořad Českého rozhlasu Peníze a vliv.

Vidíte nějaké rezervy v tom rozhodnutí ERÚ? Když člověk vidí, že se dá jen tak vyškrtat v elektroenergetice 14 miliard korun, tak se můžu ptát, proč ne, dejme tomu, 20 miliard. Je to podle vás férová cena za regulovanou složku?
Vždycky by to mohlo být trošku jinak. Je ale potřeba si uvědomit, že pokud by ERÚ udělal ještě nějaké škrty do letošního roku, tak to vždycky bylo na dluh toho roku následujícího. Některé ty fundamentální změny se prostě projevit musí. A pokud by k tomu nedošlo letos, došlo by k tomu stoprocentně v příštím roce.

A co je podle vás ta hlavní fundamentální změna?
Změn je tam několik a můžeme si je velmi stručně rozebrat po jednotlivých komponentách. Teď se vydávalo cenové rozhodnutí pro rok 2024, ale jeho základna je víceméně odvozena z cenové hladiny roku 2021, protože když Energetický regulační úřad stanovoval ceny pro rok 2022, tak vycházel z údajů, které byly k dispozici zhruba v polovině roku 2021.

V loňském roce z důvodu celkového útlumu bezprecedentně vysokých cen komodit vláda přistoupila k tomu, že zmrazila růst některých regulovaných položek, takže rok 2023 v podstatě  kopíroval rok 2022, který vycházel z cenové hladiny roku 2021.

Tedy ze situace ještě před energetickou krizí.
Přesně tak. Takže my sice mluvíme o nárůstu mezi roky 2023 a 2024, ale přitom přeskakujeme z cenové hladiny roku 2021 do cenové hladiny roku 2024. A samozřejmě, když vezmeme v úvahu inflaci, která se projevuje v provozních nákladech distribučních společností, tak to v tom hraje roli.

Regulace

Vy se zabýváte mimo jiné regulačními mechanismy ve střední Evropě. Nastal takový růst regulované složky i v okolních zemích? Nebo jsme v tom ojedinělí?
Řeší to i jiné země. Možná někde nebyly zásahy do těch regulovaných složek tak razantní, tak potom není návrat do normálu tak bolestivý. Ale všechny mechanismy a regulační rámce nějakým způsobem pracují s meziroční inflací a vyšší míra inflace se kvůli vysokým cenám komodit a dalších věcí projevila i v okolních zemích.

Tento faktor tam působí stoprocentně. Stejně tak například i ta cenová arbitráž pro ceny podpůrných služeb. Toto všechno se odráží i v okolních zemích a vždy je to jenom otázka toho, co se případně předtím hradilo nebo dotovalo a co se v jaké míře vrací nazpátek.

Některé návrhy opozice, především ty, co jsme měli možnost slyšet minulý týden na mimořádné schůzi Sněmovny k cenám energií, směřovaly k tomu, že se měl ten nárůst rozložit na dva až tři roky a nezatěžovat teď tolik spotřebitele. Chápu správně z toho, co jste říkal, že to není cesta, že by se to jenom přeneslo dál?
Přeneslo by se to dál. Například pokud se bavíme o dotaci na obnovitelné zdroje, tak tam by se rozhodně vyšší objem peněz musel najít ve státním rozpočtu na příští rok. Co já osobně bych uvítal, je, že by se přece jenom našlo více peněz zejména pro průmyslové odběratele.

Pokud jde o domácnosti, tak ty až do září roku 2022 hradily (poplatek za obnovitelné zdroje - pozn. red.) těch 495 korun za MWh bez daně. Ale průmysl v té době hradil už snížený tarif, který se pohyboval v průměru někde od 150 korun na hladině velmi vysokého napětí do, řekněme, 250 korun na hladině vysokého napětí. Ale to teď pominulo a vlastně všichni zákazníci budou platit těch 495 korun.

Takže zástupci průmyslu mají pravdu, když si stěžují, že mají platit dvojnásobek?
Ano, ale ta debata pořád probíhá, prostředky se hledají a já doufám, že se najdou. Myslím, že i ministr průmyslu do jisté míry bojuje za to, aby se prostředky pro průmysl našly a vrátilo se to na úroveň před krizí a zákazníci platili to, co předtím. Toto je pro ně dost šok, protože se na to nedokázali pořádně připravit a je to opravdu výrazné navýšení oproti minulosti.

Škrty udělala vláda na popud ministra financí Zbyňka Stanjury (ODS) kvůli úsporným opatřením v rozpočtu. Na zmíněné mimořádné schůzi Sněmovny zaznělo, že vláda měla najít nějaké peníze třeba z výnosů emisních povolenek. Ministr Stanjura a ministerstvo životního prostředí ale říkají, že výnosy z povolenek takto použít nejde. Jak se na to díváte? Má stát možnost přesunout tam nějaké peníze z povolenek?
Tak on už tam – v mezích toho, co bylo notifikováno Evropskou komisí - částečný odliv peněz je. Ale na druhé straně zbytek těch peněz byl alokován na investiční podporu do Modernizačního fondu. Především se za to mají budovat nové zdroje, zvyšovat účinnost například zařízení na rozvod tepelné energie atd..

Což je správné, ale je to běh na dlouhou trať a neřeší to aktuální situaci vysokých cen.
Ano, ale už tady máme novou evropskou směrnici a ta v podstatě jakoby zapovídá použití těch prostředků na cokoli jiného než na investice do nových zdrojů a neumožňuje je použít na podporu těch stávajících. Takže se do jisté míry ztotožňuji s tím, co dneska zastává vláda, že pokud by se k tomu přikročilo, tak by to bylo vědomé ignorování toho, že tady platí nějaká evropská legislativa, kterou bychom měli ctít.

Zastropování u dodavatelů

Ráda bych probrala další recepty, které zazněly od opozice. Jedním z nich je zastropovat ceny u výrobců, stejně jako se to stalo třeba na Slovensku nebo ve Francii. Jinými slovy měla vláda říct, že cena elektřiny, kterou bude prodávat ČEZ nebo i další výrobci, tak bude třeba jenom 1,60 koruny a tím si to zlevníme. Když to jde v jiných zemích, šlo by to i u nás?
Tyto zkratky vypadají velmi jednoduše a určitě se to dobře poslouchá, ale realita je trochu jiná. My prostě žijeme v prostředí liberalizovaného trhu, který je garantován legislativou a pociťujeme pozitivní výdobytky tohoto společného trhu.

Když v Německu hodně svítí a fouká, tak tady máme velmi nízké ceny elektřiny, naše elektrárny jsou dočasně odstavovány a dovážíme levnou elektřinu. Pokud nenastanou tyto okolnosti, tak vyrábí naše domácí zdroje. Rozhodně bych se tomu tedy nebránil a neboural tu celkovou kostru. Ale v tomto tržním prostředí tyto trošku populistické recepty prostě nemůžou fungovat.

A kdybychom šli více do detailu k tomu slovenskému nebo francouzskému případu, tak zjistíme, že jsou to opravdu jenom taková krátkodobá východiska z nouze, že to rozhodně není systémové řešení na dlouhou dobu.

Expremiér a šéf ANO Andrej Babiš na schůzi Sněmovny také opakovaně říkal, že řešením je, aby vláda zestátnila ČEZ a tím snížila ceny. Je to podle vás model, který třeba jednou přijde?
To nevíme, jestli přijde.

A co by to znamenalo, kdyby přišel?
Z mého pohledu by to neznamenalo nic. Možná by management, který dnes s péčí řádného hospodáře musí hájit zájmy akcionářů, chovat se racionálně a snažit se zvyšovat hodnotu společnosti, respektive podnikat se ziskem, tak pokud by do budoucna někdo na sebe vzal to riziko a dal managementu příkaz jediného akcionáře k tomu, že má konat něco do jisté míry ekonomicky iracionálního, tak toto je krok číslo jedna.

Ale jak jsem říkal, my žijeme v legislativním prostředí, které je postavené na tom, že ČEZ je výrobce a obchodník, který dodává elektřinu na trh a prostřednictvím obchodních platforem ji prodává jiným účastníkům trhu, kteří tu elektřinu prodají zákazníkům Čechách, nebo vyvezou do zahraničí.

Prostě máme tady jednotný trh, a kdyby se to udělalo nešťastně, tak na to může v principu profitovat úplně někdo jiný. A jenom samotný příkaz nebo zastropování cen u toho výrobce ještě samo o sobě neznamená, že by se ta levnější elektřina měla dostat ke konečnému spotřebiteli.

Obnovitelné zdroje

Když jsme ale u jednotného trhu, jak vysvětlíte to, co teď zaznívá diskusích, že Německo má v průměru levnější elektřinu než my, protože zainvestovalo do obnovitelných zdrojů? Jestliže máme společný trh a cena se tvoří hlavně na burze v Lipsku, neměli bychom mít tu cenu stejnou?
Ona je do jisté míry stejná do té doby, dokud stačí přenosové kapacity. Dokud existuje možnost přenést elektřinu z jednoho trhu na druhý, tak je ta cenová úroveň stejná.

Ceny se začínají rozdělovat až tehdy, když už není možné poptávku na jednom trhu uspokojit společnou nabídkou, další levnou elektřinu už není možné přenést a poptávka se uspokojuje už za vyšší ceny z toho lokálního trhu. Pak dochází k rozdílům.

A když se podíváme na současnou situaci, tak Německo má v zásadě nejnižší cenu právě proto, že v řadě hodin je ta cena ředěna velmi levnými obnovitelnými zdroji, které nemají variabilní náklady.

Za Německem jsme pak my a teprve za námi je Slovensko, Maďarsko, a čím půjdeme dál na jihovýchod, tak cena roste, protože se tam projevuje právě ta nedostatečná propustnost přes jednotlivé hranice.

Jak je potom možné, že když se podíváme na žebříčky Eurostatu, tak jsme ve druhém čtvrtletí měli sedmou nejdražší elektřinu v EU? Čím to je, že i když vyrábíme levně, tak jsme nakonec drazí?
Dosud jsme se bavili čistě o ceně komodity. To, co porovnává Eurostat, je celková platba konečného zákazníka, do které vstupují i distribuční tarify a v různých zemích různé daně, které hradí koncový zákazník. Co se týče samotné komodity, tak ta třeba pro domácnosti dělá nějakých zhruba 60 % z celkové ceny.

Takže naši pozici v žebříčku Eurostatu zkresluje to, že máme vyšší daně?
Může to být daň z přidané hodnoty, ale třeba v Německu hradí koncový zákazník ještě vyšší daně, než jsou u nás. Roli ale třeba hraje i ta velikost financování podpory obnovitelných zdrojů.

Jsou to všechny další komponenty daní a regulovaných plateb, které koncový zákazník platí a které se v jednotlivých zemích liší. Při tom porovnání je dobré se dívat také na rozdíl mezi domácnostmi a průmyslovým velkoodběrem. Třeba na Slovensku je výrazná subvence.

Z historických důvodů tam bylo téma cen energií politicky senzitivní a domácnosti na Slovensku dlouhodobě nehradí regulované složky v takové velikosti, aby to reflektovalo náklady, které jsou s nimi spojené. Je to výrazně subvencováno velkými průmyslovými odběrateli. Takže kdybychom udělali žebříčky také u velkoodběratelů, tak zjistíme, že Slovensko je na tom výrazně hůře, protože slovenský průmysl vlastně křížově dotuje maloodběratele. Je dobré to posuzovat takto v kontextu.

Je obvyklé, že okolní státy dotují ceny elektřiny a plynu? Je to běžná, nebo výjimečná  praxe?
Když se budeme bavit o zemích Visegrádu, tak u nás si pořád troufnu říci, že ceny jsou stanoveny transparentně, dodržují se pětileté regulační rámce a investoři mohou počítat s tím, že se bude postupovat podle předem dohodnutých pravidel. Ten minulý respektive letošní rok bych považoval za mimořádný, odpovídající té mimořádné situaci. Když se podíváme do Polska, na Slovensko nebo do Maďarska, tak tam už jsou, myslím, na ten politický vliv a deformování různých věcí všichni zvyklí, museli se tomu přizpůsobit. V tomto je český trh pořád spíše trhem západního střihu, podobný Německu či Holandsku.

Ještě se jednou vrátím k tomu poplatku za obnovitelné zdroje. Jak je u nás v porovnání s ostatními státy velký? Vy jste ostatně byl členem vedení Energetického regulačního úřadu v době, kdy vznikla největší část tohoto poplatku, který dodnes platíme, a to hlavně podporou ceny solárních elektráren. Platíme teď za solární elektrárny a další zdroje více než jinde?
Podobný problém, kterým si prošla Česká republika, a pořád ještě si tu zátěž neseme, tak řešily i jiné státy v celé Evropě od Rumunska, Bulharska, přes nás, Německo, Španělsko, Portugalsko. V době, kdy byl ten boom, ve většině zemí fungoval nejjednodušší systém tarifů, to znamená garantovaná výkupní cena. Všechny státy v té době byly na počátku nějaké expanze nebo toho požadovaného nárůstu podílu obnovitelných zdrojů. Toto byl nejbezpečnější způsob, jak nalákat investory.

Do toho ale přišla invaze levných čínských panelů, na kterou legislativní rámce jednotlivých zemí nezareagovaly. V různých zemích se přijímaly různě razantní následná opatření, do jisté míry retroaktivní, která se nějakým způsobem snažila eliminovat a snížit i dopady na zákazníky.

To bylo i u nás, kdy se zavedla solární daň.
Přesně, solární odvod. Volila se různě čistá řešení a téměř všude se přijala nějaká dodatečná opatření, aby se dopad zmírnil. Zátěž financování podpory obnovitelných zdrojů je například v Německu ještě jednou tak velká než v ČR. Na Slovensku je to obdobné. Kdybychom šli do Rumunska, tak to bude lehce nižší, ale vlastně ve všech zemích zákazníci nějakým způsobem participují na rozvoji obnovitelných zdrojů.

Mezitím se ale situace na trzích velmi změnila. Technologicky jsme se posunuli, takže se z výroby elektřiny ze slunce a z větru staly nejlevnější zdroje, které by při dnešních tržních cenách ani žádnou dotaci nepotřebovaly. Je třeba to vnímat i tak, že k technologickému pokroku v této oblasti by pravděpodobně nedošlo, kdyby zároveň nedošlo k tomu komerčnímu nasazení v takové míře, a že z toho budeme profitovat do budoucna.

Cenové stropy

Ještě k zastropování cen energií. Byl to způsob podpory, který zvolila vláda pro krizové období. Stropy končí na konci tohoto roku a podle odhadů bude kompenzace dodavatelům stát asi 50 miliard. Vy jste byl jedním ze spoluautorů toho řešení. Jak se na to díváte zpětně? Bylo to správná cesta? Nebylo třeba z dnešního pohledu 50 miliard přepálených?
Ty odhady a naše modely ukazovaly čísla mnohem vyšší. Ale my jsme také předpokládali, že nedojde k tak rychlému a výraznému poklesu cen komodit, jak k němu reálně došlo. A zaplať pánbůh za to, že ta situace taková je. Náš odhad byl, že to může být minimálně spíše jednou tolik.

Ano, původně se počítalo se sto miliardami.
Ano a já jsem velmi rád, že to nakonec dopadlo takto pozitivně. A jestli se nějaké věci daly udělat jinak? Samozřejmě, hodnoceno zpětně a při vidění toho, kam se to posunulo, tak asi se některé některé věci daly uchopit jinak. Ale je potřeba si uvědomit, že hlavním cílem těchto opatření bylo zavést určitý klid a dát jistoty všem, že mohou dál vyrábět a přijímat objednávky. O průmysl, jako o domácnosti s těmi dalšími podpůrnými schématy, dávkami v hmotné nouzi atd., prostě o všechny bude nějakým způsobem postaráno a ta situace se stabilizuje. A zároveň to dělat pořád způsobem, který je ústavně konformní.

Tento hlavní cíl, ten se podle mého názoru jednoznačně naplnil. Co bych ještě podtrhl, že to opravdu vznikalo v rekordně krátkém čase. Cenové stropy i podpora z pohledu operátora trhu nebo ministerstva průmyslu a obchodu pro poskytování dotací průmyslovým podnikům, tak to všechno byly záležitosti, které vznikaly víceméně z týdne na týden a dneska to všechno bezpečně funguje. Takže já to hodnotím pozitivně. Ten hlavní cíl byl uklidnit situaci a dát jistoty. A toto zafungovalo stoprocentně.

A je to tak, že kdybyste bývali tehdy věděli, že ceny půjdou rychleji dolů, mohly stropy být nižší?
Já nevím, jestli by stropy byly nižší.

Jestli to totiž nakonec nezakonzervovalo cenovou hladinu výše, než to bylo nutné.
Z mého pohledu to teď trochu brzdí odklon od stropových cen. Tím, že je strop v této výši vnímán jako něco, co je pro zákazníky akceptovatelné, tak se obchodníci samozřejmě úplně nehrnou do toho, že by nabízeli rekordně nízké ceny. Pořád to tak nějak působí jako určitý benchmark, že toto je férová cena.

Mé očekávání bylo, že i pokles cen pro zákazníky mohl být ještě razantnější, že ceny mohly jít níže. Ale jakoby psychologicky fungovalo, že cokoli pod ten cenový strop je vlastně dobrá cena pro zákazníka. Čím dříve budou k dispozici srovnávače nebo různé porovnávací nástroje, které ukážou, kde je reálně velkoobchodní cena a co je férová cena pro zákazníka, tak to může stlačit ceny dále dolů.

Stát se letos rozhodl koupit zásobníky plynu a také síť plynovodů, společnost NET4GAS, která je ale velmi zadlužená. Oznámená cena za NET4GAS – do pěti miliard korun – vyvolala velké debaty. Spousta ekonomů říká, že to je přemrštěné, že to zdražilo právě regulovanou složku ceny u plynu. Především Teplárenské sdružení proti tomu hodně brojí. Vy jste se jako EY podíleli i na ocenění. Vím, že máte mlčenlivost, ale jaký je to z vašeho pohledu obchod? Bylo to správné rozhodnutí za správnou cenu a nemůže to přinést zdražení spotřebitelům?
Já bych nechtěl komentovat to rozhodnutí, ale spíše bych se chtěl vyjádřit k názoru, že to  přinese zdražení. Jestli to vlastní stát nebo to vlastní někdo jiný, nemá na cenu vůbec žádný vliv. Že je letošní zdražení přepravy důsledkem toho, že stát koupil NET4GAS, je úplný nesmysl. Tak to prostě není. I kdyby k žádné transakci nedošlo nebo by dneska tím vlastníkem byl někdo jiný, tak Energetický regulační úřad by postupoval úplně stejně a úplně stejně bude postupovat i v následujícím období, protože regulace je definována legislativně.

Dokonce si myslím, že možná stát v některých věcech do budoucna nebude tak agresivní, pokud jde třeba o vytváření zisku, než jak by tomu bylo u jakéhokoli privátního investora. Takže pokud to někdo hodnotí negativně, tak je to jednoznačně účelové, nebo jde o nepochopení. Tarify za přepravu by rozhodně vypadaly úplně stejně pro rok 2024 bez ohledu na to, kdo  je vlastníkem. Je to prostě o tom, že je tam obrovský výpadek příjmů z tranzitní přepravy plynu, ale ta soustava prostě musí být připravena pořád.

My nemůžeme v uvozovkách zavřít polovinu trubky, mi tu trubku musíme prostě udržovat v provozu celou, včetně těch kompresních stanic apod.. A pořád jsou tady, byť jsou zmenšené, ale jsou tady závazky vůči zahraničním partnerům, kteří využívají naši přepravní soustavu. Zákon ukládá regulátorovi, že má stanovit takovou cenu, aby byly uhrazeny oprávněné náklady spojené s efektivní výkonem té licencované činnosti, odpisy a přiměřený zisk. Regulátor přesně takto stanovil cenu. Bohužel už tady nedochází k tak razantnímu naředění tranzitní přepravy, jako tomu bylo v minulosti, ale pořád je to na férovém minimu, které regulátor do ceny přiznat musí. A bude to i v následujících letech.