Bankovni balicek CRR III CRD VI je tady

Po více než dvou letech od vydání původního návrhu změn evropského nařízení a směrnice o kapitálové přiměřenosti CRR a CRD implementujících poslední zbývající části globálních standardů Basel III z roku 2017 je na světě verze těchto legislativních textů, kterou je již možné považovat za finální. Legislativní proces prošel od října 2021 (původní návrh) do prosince 2023 (finální návrh) dlouhou cestou vyjednávání mezi Radou, Evropskou komisí a Evropským parlamentem a nyní se již pouze čeká na formální schválení novel obou předpisů v Evropském parlamentu, ke kterému by mělo dojít v dubnu.

Účinnost nařízení CRR III následně započne 1. lednem 2025, směrnici CRD VI bude ještě třeba transponovat do právních řádů jednotlivých členských zemí. Tím se v EU završí implementace tzv. finálních reforem Basel III, které byly reakcí na finanční krizi z konce první dekády tohoto století a měly za cíl posílit odolnost bankovního sektoru, zvýšit finanční stabilitu a vytvořit základ pro stabilní financování ekonomiky.

Hlavní novinky, které měly novely obou předpisů, především CRR, přinést, jsme na tomto místě již v minulosti shrnuli. Dnes se proto podíváme pouze na rozdíly mezi finálním a původním návrhem. Velké množství bank totiž začalo pracovat na implementaci bankovního balíčku již po zveřejnění původního návrhu a nyní musí reflektovat některé prvky, které budou ve finálním znění odlišné.

Nejvíce diskutovanou změnou finálního návrhu oproti návrhu původnímu je úroveň aplikace výstupního prahu (tzv. output flooru). Původní návrh předpokládal jeho aplikaci na úrovni nejvyšší konsolidace v EU a použití tzv. redistribučního mechanismu pro dceřiné banky v různých členských státech. Po tlaku členských zemí v Radě se, minimálně na určitou dobu, prosadila aplikace výstupního prahu na úrovni individuální instituce – zjednodušeně řečeno, každá instituce využívající v prvním pilíři přístup interního modelu (u nás typicky IRB přístup pro úvěrové riziko) bude výstupní práh počítat a aplikovat sama pro sebe. Každý členský stát však může rozhodnout, že se práh uplatní pouze na subkonsolidované bázi (tj. na úrovni konsolidace v daném státě).

Početné úpravy standardizovaného přístupu k uvěrovému riziku

U kapitálových požadavků pro jednotlivá rizika k natolik zásadním změnám již nedošlo. Početně je však změn docela dost.

U standardizovaného přístupu k úvěrovému riziku byly výrazně přepsány články věnující se rizikovým vahám expozic vůči regionálním vládám a subjektům veřejného sektoru – samotné zacházení se však v zásadě nemění, šlo hlavně o změnu referencí v rámci předpisu. Podobným stylem se změnila ustanovení o multilaterálních rozvojových bankách, zde je však i obsahová změna: multilaterální rozvojové banky specificky neuvedené v CRR bez externího ratingu se již nebudou řídit váhami pro instituce, ale bude jim přidělena 50procentní váha. U bankovních protistran bez ratingu, které nově budou muset projít tzv. standardním posouzením úvěrového rizika (SCRA), byla jemně upravena jedna z podmínek pro výhodnější 30procentní váhu u krátkodobých expozic: oproti původnímu návrhu, kdy musel být pákový poměr vyšší než pět procent, nově postačí, když bude roven pěti procentům. Změny jsou také u specializovaného financování bez ratingu – u objektů (aktiv) byla po diskusích nakonec zrušena zvýhodněná váha 80 procent pro vysoce kvalitní aktiva a zůstala jediná váha 100 procent. U projektů zůstala preferenční váha zachována, ale mírně se upřesnila kritéria pro její použití. Pro expozice specializovaného financování s externím ratingem se doplnil šestý stupeň s rizikovou váhou 150 procent. U třídy retailu bylo doplněno, že fyzické osoby nesplňující požadavky pro retailovou váhu 75 procent mají být klasifikované jako retail, avšak s váhou 100 procent. Specificky se doplnilo, že nové požadavky v případě měnového nesouladu se nemají týkat měnového páru euro vs. měna v systému ERM II, což může být v kontextu diskusí o přijetí eura důležité i pro české banky. U expozic zajištěných nemovitostmi byla specifikována pravomoc národních orgánů dohledu zpřísnit procenta LTV pro přiřazení košů s rizikovými váhami nebo i rizikové váhy samotné. Také byla upřesněna uznatelnost kolaterálu v případech, kdy na něm vázne více zástavních práv. V oblasti zástav je však změn více: statistické modely nakonec nebude možné využívat i na samotné přecenění nemovitostí, jak bylo původně navrhováno, ale pouze, jako je tomu již dnes, na sledování cen a identifikaci těch nemovitostí, které je třeba přecenit znalcem. Dále byla upravena maximální hodnota nemovitosti uznatelná jako kolaterál: bude to cena nemovitosti v okamžiku poskytnutí úvěru nebo její průměrná cena za posledních osm let u obchodních, resp. šest let u obytných nemovitostí – podle toho, která z cen bude vyšší. Do předpisu se rovněž doplnil postup výpočtu této průměrné ceny a specifikovaly se úpravy nemovitosti, které mohou zvýšit její hodnotu i nad uvedené maximum – půjde např. o zvýšení energetické efektivity budovy nebo adaptaci budovy na různé projevy fyzického klimatického rizika. ESG aspekty byly přidány na různá místa nařízení, včetně úvěrového rizika, například do oblasti oceňování kolaterálu: mají být výslovně zahrnuty do oceňování, např. bude třeba specificky uvážit faktor „zastarání“ z pohledu klimatického rizika a různé ESG události mají být spouštěčem přecenění. V neposlední řadě se zvyšuje granularita rizikových vah krytých dluhopisů a menší změny jsou také v podrozvaze: např. určitý typ obchodních záruk se nakonec nepřesune do 50procentního koše konverzního faktoru, ale zůstane ve 20procentním koši.

Změny nastaly i v IRB přístupu

Dodatečné změny jsme zaznamenali i v IRB přístupu. Na retailových portfoliích má být PD vstupující do výpočtu rizikových vah na úrovni ratingové třídy nebo poolu, nikoli na úrovni každého jednotlivého klienta. Zařazování do ratingových tříd má být, obecně, nejen pro retail, dáno delším než jednoletým horizontem. Dále se upřesnila definice velkých korporací: hraniční hodnotu ročních prodejů je třeba porovnat s průměrnými ročními prodeji za poslední tři roky na základě auditovaných účetních závěrek konsolidovaných na úrovni skupiny. Upřesňuje se zacházení s novou třídou veřejných subjektů (RGLA-PSE) a specifikují se některé její parametry. Do zátěžového testování přibydou ESG rizika, zejména fyzická a tranziční rizika plynoucí z klimatické změny. Pro odhady LGD byl počet let zahrnutých v kalibračním vzorku specifikován jasněji, aby bylo zřejmé, že pět, resp. sedm let jsou pouze minimální délky datového vzorku, nikoli předepsaný počet let zahrnutých v tomto vzorku. Zpřesňují se také některé aspekty konverzních faktorů (CCF), např. zacházení se zápornými realizovanými CCF, vhodnost horních a spodních limitů pro CCF nebo specifikace velikosti čerpané expozice pro účely odhadu CCF. Opomenout nesmíme ani úpravu čl. 208, na základě které banky využívající A-IRB přístup nebudou muset mít u expozic vzniklých před rokem 2025 nemovitý kolaterál pojištěný proti poškození.

Rozšíření ESG požadavků

Početná doplnění v oblasti ESG byla provedena i mimo úvěrové riziko. Byly doplněny definice ESG rizik – specificky se uvádí, že se tato rizika projevují prostřednictvím tradičních kategorií finančních rizik. Také bylo upřesněno, že tato rizika nemusí způsobit přímo finanční ztrátu, ale může se jednat o jakýkoli nepříznivý dopad ESG faktorů na banku. U výkaznictví se zpřesňuje, že v rámci ESG reportingu se kromě jiného budou vykazovat expozice vůči subjektům z odvětví fosilních paliv a expozice vůči fyzickým rizikům a rizikům přechodu na udržitelnou ekonomiku. Významnou změnou pro velké instituce je odstranění možnosti zveřejňovat ESG informace v rámci 3. pilíře pouze na skupinové úrovni. Od 30. 6. 2025 tak bude muset deset kvantitativních šablon pro klimatická rizika a tři kvalitativní šablony pro ESG rizika zveřejňovat většina bank v České republice – povinnost zveřejňovat tyto informace se bude týkat všech bank a jejich zveřejňování na úrovni skupiny bude stačit již pouze bankám, které nejsou „velkými institucemi“.

Několik ESG novinek se objevilo i v CRD. Příkladem je explicitní požadavek začlenit ESG aspekty do zásad odměňování. Pro zátěžové testování klimatického rizika mají banky používat hodnověrné scénáře vypracované mezinárodními institucemi. Bylo upřesněno, že orgány dohledu mají posuzovat robustnost rámce bank pro řízení ESG rizik (včetně plánů, kvantitativních cílů a limitů, nabídky produktů, politik poskytování úvěrů…) v rámci SREP. Pokud to bude relevantní, mohou orgány bankovního dohledu v této oblasti spolupracovat s orgány pro dohled nad životním prostředím nebo klimatickou změnou. V čl. 98 se specificky doplňuje, že orgány dohledu budou hodnotit expozice bank vůči ESG rizikům z perspektivy jejich klimatických tranzičních plánů. Řízení ESG rizik by mělo být v souladu s cíli v těchto plánech. Orgány dohledu se mají dívat také na to, jak banky plní své plány a cíle a konkrétně jak řídí rizika plynoucí z přechodu ke klimatické neutralitě EU do roku 2050. V čl. 104 zůstalo ustanovení, že orgány dohledu mohou od bank požadovat snížení jejich ESG rizik, a to prostřednictvím úprav jejich obchodních strategií, vnitřní správy nebo procesů řízení rizik, přičemž mohou požadovat také posílení cílů nebo přijetí opatření v tranzičních plánech.

Aktualizované požadavky na tržní rizika

Změny doznaly také kapitálové požadavky pro tržní riziko. Ve zjednodušeném standardizovaném přístupu došlo ke změně u kapitálového požadavku pro komodity, kdy banky budou moci používat rozšířenou metodu splatnosti, i když nepřechází na interní model. Větší počet změn nastal u (alternativního) standardizovaného přístupu. Vyjasnila se například riziková váha pro riziko selhání (DRC) u nástrojů kolektivního investování, kde není známé složení podkladových aktiv (15 procent). Drobných změn doznal vzorec pro výpočet vega citlivosti. U komoditního rizika byl upraven třetí koš pro obchody s emisními povolenkami: nově bude rozdělen do dvou samostatných košů s odlišnými rizikovými váhami zohledňujícími původ těchto poukázek (EU a mimo EU). V oblasti výpočtu citlivosti zakřivení (tzv. curvature) došlo k úpravám rizikových vah pro úrokové riziko, komoditní riziko a riziko kreditních spreadů. Dle finální verze dluhové instrumenty emitované samotnou bankou již nebudou součástí kapitálového požadavku pro kreditní spread. Určité změny nastaly také u IMA přístupu a dále byly specifikovány možnosti kombinace jednotlivých přístupů.

V oblasti rizika CVA došlo k určitým změnám u všech tří přístupů. U základního přístupu lze nově u rizikových vah pro protistrany bez externího ratingu uplatnit mapování0 interního ratingu a následně použít rizikové váhy odpovídající stupni úvěrové kvality 1 až 3 nebo 4 až 6. Došlo zde také ke snížení rizikové váhy u ústředních vlád třetích zemí vč. centrálních bank u stupně úvěrové kvality 4 až 6 ze tří procent na dvě procenta. Zjednodušený přístup lze nově použít i v případě, kdy instituce splňuje podmínky pro použití metody původní expozice pro úvěrové riziko protistrany na konsolidovaném základě, a ne na individuálním základě a s výhradou souhlasu příslušných orgánů. U standardizovaného přístupu je změn nejvíce, avšak vzhledem k minimálnímu zastoupení tohoto přístupu u českých finančních institucí zmiňujeme jen ty nejzajímavější. Nově je použití tohoto přístupu podmíněno vytvořením „útvaru pro kontrolu rizika“, který bude nezávislý na útvarech zabývajících se obchodováním a řízením rizik, bude odpovídat za zavedení tohoto přístupu a bude připravovat měsíční reporty. Další nespočet změn se týká parametrů výpočtu, korelačních koeficientů, zahrnutí dalších měn apod.

Operační riziko doplněno jen mírně

V operačním riziku zásadní změny nenastaly, s výjimkou nové možnosti pro mateřskou instituci v EU dočasně, do konce roku 2027, pokračovat v aplikaci alternativního standardizovaného přístupu pro linie podnikání „retailové bankovnictví“ a „komerční bankovnictví“, pokud k němu již dostala povolení. Mateřská instituce v EU bude také moci požádat o povolení počítat pro vybrané dceřiné banky ILDC komponentu separátně namísto jednoho konsolidovaného výpočtu.

Myslelo se i na krypto

Původní návrh byl dále zásadně doplněn o oblast kryptoaktiv: napříč nařízením byla doplněna ustanovení týkající se, mimo jiné, jejich zahrnutí do strategie řízení rizik, výkaznictví nebo rizikových vah (v rozsahu od váhy příslušného tradičního aktiva až po váhu 1250 procent).

Závěrem

Podle nových nebo změněných přístupů se aktualizují i šablony dohledového výkaznictví. Některé z nich již byly zveřejněny, další by měly brzy následovat. Současně s publikací finálního návrhu obou předpisů zveřejnil Evropský orgán pro bankovnictví (EBA) implementační plán, tedy seznam 139 dokumentů, které oba tyto předpisy doplní a jsou nezbytné k jejich kompletní implementaci v bankách, a to včetně časového harmonogramu, dle kterého je bude EBA v následujících měsících a letech vydávat.

Jak je tedy vidět, rok před účinností bankovního balíčku se ještě objevil nezanedbatelný počet změn. Přestože velká část z nich je parametrických a ty významné – zejména úroveň aplikace výstupního prahu – se více či méně očekávaly, budou mít banky co dělat, aby stihly všechny novinky implementovat včas.

Navíc si již EBA brousí zuby na další novelizaci CRR, a to zejména s cílem začlenit ESG rizika do prvního pilíře – povinných minimálních kapitálových požadavků.