NSS k prekluzi lhůty pro stanovení daně
Nejvyšší správní soud[1] znova potvrdil platnost judikatury, když posuzoval rozsudek Krajského soudu v Brně ve věci prekluze lhůty pro stanovení daně. Krajský soud v projednávané věci uzavřel, že vedení daňové kontroly představovalo nezákonný zásah, jelikož daňová kontrola byla zahájena až poté, co uběhla standardní lhůta pro stanovení daně.
Níže ve stručnosti shrnujeme hlavní body projednávaného případu:
- Společnost dne 28. 2. 2015 podala řádné vyúčtování daně vybírané srážkou dle zvláštní sazby daně za zdaňovací období roku 2014 (posledním dnem lhůty pro stanovení daně byl v tomto případě 2. 4. 2018).
- Správce daně dne 12. 3. 2018 vydal výzvu k podání dodatečného daňového tvrzení.
- Společnost dne 21. 3. 2018 reagovala vyjádřením, ve kterém zpochybnila vznik povinnosti k podání dodatečného daňového tvrzení.
- Dne 18. 5. 2018 správce daně v rámci řízení zahájil postup k odstranění pochybností.
- Následně dne 28. 2. 2019 správce daně zahájil daňovou kontrolu, v rámci které společnosti doměřil daň.
Jádro sporu tkvělo v tom, zda oznámením výzvy k podání dodatečného daňového tvrzení následované postupem k odstranění pochybností došlo k prodloužení lhůty pro stanovení daně o 1 rok dle § 148 odst. 2 písm. a) daňového řádu.
NSS se opřel o svou dřívější judikaturu[2] a uzavřel, že účinky výzvy k podání dodatečného daňového tvrzení na prodloužení lhůty pro stanovení daně nastávají pouze v případě, že mezi výzvou a doměřením daně existuje věcná i časová souvislost. Tedy, že dodatečná daň je doměřena v přímé návaznosti na výzvu (či následný postup k odstranění pochybností).
Ve sporném případě byla dodatečná daň doměřena až na základě daňové kontroly. Dle NSS v takovém případě došlo k přerušení příčinné souvislosti mezi výzvou a doměřenou daní. Ve věci není podstatné, že daňová kontrola byla zahájena bezprostředně v návaznosti na postup k odstranění pochybností. Daňová kontrola věcnou souvislost nezakládá, výsledný doměrek daně totiž nebyl uskutečněn ve vazbě na vydanou výzvu.
Jelikož k doměření daně nedošlo na základě výzvy k podání dodatečného daňového tvrzení (ani následného postupu k odstranění pochybností), nedošlo tak ani k prodloužení lhůty pro stanovení daně dle § 148 odst. 2 písm. a) daňového řádu o 1 rok. Z čehož vyplývá, že daňová kontrola byla zahájena až po prekluzi lhůty pro stanovení daně a představovala tak nezákonný zásah.
Závěrem NSS podotknul, že je povinností správce daně činit kroky vedoucí k případnému doměření daně včas v souladu se zákonem. V případě, kdy si správce daně nechá veškeré nezbytné úkony až na konec lhůty pro stanovení daně, sám se vystavuje riziku její prekluze.
V případě dotazů kontaktujte autory článku nebo daňový tým EY, se kterým spolupracujete.
