Krajský soud k dopadu nemožnosti uplatnit ztrátu na prodloužení prekluzivní lhůty

Krajský soud k dopadu nemožnosti uplatnit ztrátu na prodloužení prekluzivní lhůty

27. srpna 2021
Předmět Tax Alert
Kategorie Daně z příjmů Ostatní daně

Zobrazit zdroje

Pro zajímavost vám přinášíme rozsudek Krajského soudu v Ostravě (KS) k problematice prekluzivních lhůt pro stanovení daně (blíže ZDE).

Sporná otázka se týkala dopadu nemožnosti uplatnit ztrátu na základě § 38na zákona o daních z příjmů (ZDP) na prodloužení prekluzivní lhůty dle § 38r odst. 2 ZDP.

Níže ve stručnosti shrnujeme naše chápání hlavních bodů sporu:

  • Společnost vykázala daňovou ztrátu za rok 2012. Za standardních okolností by posledním obdobím pro potenciální uplatnění ztráty bylo období roku 2017.
  • V roce 2013 došlo ke změně vlastnické struktury v rozsahu 100 %.  Z důvodu této podstatné změny (ve smyslu ustanovení § 38na ZDP) nemohla společnost v následujících obdobích daňovou ztrátu z roku 2012 uplatnit. [pozn.: rozsudek aspekt nemožnosti uplatnění ztráty bohužel podrobněji nerozvíjí]
  • Správce daně zahájil kontrolu daně z příjmů právnických osob za období roku 2015 dne 18. 1. 2021
  • Společnost se žalobou domáhala určení, že zahájení daňové kontroly je z důvodu prekluze práva vyměřit daň za toto období nezákonným zásahem.
  • Dle společnosti nelze v daném případě ustanovení § 38r odst. 2 ZDP aplikovat, protože není naplněna jeho hypotéza „bylo-li možné uplatnit daňovou ztrátu“. Ustanovení § 38na ZDP totiž společnosti uplatnění daňové ztráty z roku 2012 zapovídá.
  • Dle správce daně lhůta pro stanovení daně za poslední zdaňovací období, za které lze daňovou ztrátu nebo její část uplatnit (tj. období od 1. 1. 2017 do 31. 3. 2018), uplyne dne 31. 12. 2021. Lhůta pro stanovení daně za zdaňovací období roku 2012 až 2017 uplyne v souladu s ustanovením § 38r odst. 2 ZDP taktéž ke dni 31. 12. 2021. Dle správce daně ustanovení § 38na a § 38r odst. 2 ZDP nejsou vůči sobě ve vztahu speciální ustanovení vůči ustanovení obecnému. Jinými slovy, každé těchto ustanovení upravuje odlišnou materii.

Závěry krajského soudu lze shrnout následovně:

  • Dle KS ustanovení § 38r odst. 2 ZDP sleduje primárně možnost správného stanovení daně za období, ve kterém bylo možné uplatnit daňovou ztrátu, a nikoli prodloužení lhůty ke stanovení daně za období, ve kterých vznikla jakákoli daňová ztráta.
  • Účelem uvedeného ustanovení je dle KS umožnit správné zjištění a stanovení daně i v případech, kdy je ve zkoumaném neprekludovaném období uplatňována ztráta za období, které již jinak není v moci správních orgánů kontrolovat, a tedy by tyto nebyly s to ověřit, jestli uplatňovaná ztráta odpovídá skutečnosti.
  • Právě za tímto účelem pak § 38r odst. 2 ZDP prolamuje prekluzi období, ve kterých vznikla daňová ztráta. Ospravedlněním tohoto průlomu dle KS je pak právě a pouze to, že dopady v tomto období vzniklé ztráty zasahují (mohou zasahovat) do období, u kterého lhůta pro stanovení daně dosud běží.
  • Pokud tedy k tomuto zásahu dojít nemůže, například právě proto, že uplatnění ztráty je zákonem zapovězeno, důvod pro postup podle ustanovení § 38r odst. 2 ZDP není dán. Daná neuplatnitelná ztráta totiž nemůže mít význam pro správné stanovení daně v dosud neprekludovaném období.
  • Dle KS nedošlo k prodloužení lhůty pro stanovení daně za zdaňovací období roku 2015 podle ustanovení § 38r odst. 2 ZDP a lhůta pro stanovení daně uplynula dle obecných ustanovení upravujících její běh (ustanovení § 136 odst. 2 a § 148 odst. 1 daňového řádu) dne 1. 7. 2019.

Budeme se zájmem sledovat, co na tento případ řekne Nejvyšší správní soud. Zajímavé může být především srovnání s jeho dřívější judikaturou[1], z které vyplývá, že pro počítání lhůty není např. významné, uplatnil-li poplatník celou daňovou ztrátu hned v prvním období následujícím po jejím vzniku a fakticky ji tak v dalších obdobích neměl možnost uplatnit.

V případě dotazů kontaktujte svého oblíbeného daňového poradce.

Autoři:

Radek Matuštík

Jakub Tměj

 

[1] Viz např. rozsudek ze dne 13. května 2020, č. j. 8 Afs 58/2019 - 48.

  • Tax Alert - English version

    The Regional Court on how the impossibility to claim tax loss affects the extension of limitation period

    As a matter of interest, we bring you the judgment of the Ostrava Regional Court on tax assessment limitation periods (see HERE).

    The disputed issue concerned the effects of the impossibility to claim a tax loss pursuant to Section 38na of the Income Tax Act (ITA) on the extension of the limitation period (i.e. statute of limitations) under Section 38r(2) of the ITA.

    We briefly summarize below our understanding of the background of the dispute:

    • The Company posted a tax loss for 2012. Under standard circumstances, the last period to (potentially) claim the loss would be 2017.
    • In 2013, the Company’s ownership structure changed entirely (100%). As this was a significant change (within the meaning of Section 38na of the ITA), the Company was unable to claim the 2012 tax loss in subsequent periods (as it did not meet the conditions prescribed by Section 38na of the ITA). [Note: unfortunately, the judgment does not deal with the impossibility to claim the tax loss in more detail.]
    • On 18 January 2021, the tax administrator initiated a corporate income tax audit for the 2015 tax period.
    • The Company brought an action seeking a decision that the initiation of the tax audit was an unlawful interference because of the limitation of the right to assess tax for that period (i.e. according to the Company the statute of limitations for that period has expired).
    • The Company believes that the Section 38r(2) of the ITA could not be applied because the hypothesis “if it was possible to claim a tax loss” was not fulfilled. Section 38na of the ITA prohibits the Company from claiming the tax loss incurred in 2012.
    • The tax administrator claimed that the tax assessment deadline for the last tax period for which the tax loss or part thereof can be claimed (i.e. the period from 1 January 2017 to 31 March 2018) will expire on 31 December 2021. In accordance with the provisions of Section 38r(2) of the ITA, the tax assessment deadline for the 2012 to 2017 tax periods will also expire on 31 December 2021. According to the tax administrator, the relationship between the provisions of Section 38na and Section 38r(2) of the ITA is not that of special provision and of general provision. In other words, each of these provisions governs different matters

    The Regional Court’s conclusions can be summarized as follows:

    • According to the Regional Court, Section 38r(2) of the ITA is primarily aimed at correct tax assessment for periods in which a tax loss could have been claimed, rather than at extending the tax assessment period for periods in which any tax loss was incurred.
    • The purpose of this provision is to allow for correct determination and assessment of tax even in those cases where a loss is claimed in a period while the loss was incurred in a period which would otherwise be beyond the reach of the tax authorities and the tax authorities would therefore be unable to verify whether the claimed tax loss is accurate.
    • It is for this purpose that Section 38r(2) of the ITA breaks the limitation as regards periods in which a tax loss was incurred. According to the Regional Court, the justification for this is precisely and only the fact that the effects of the tax loss incurred in that period extend (may extend) into the periods still open for tax assessment.
    • Accordingly, if no such effects can occur, for example, because the claiming of the loss is prohibited by law, there are no grounds for proceeding under the provisions of Section 38r(2) of the ITA. This is because the loss that cannot be claimed cannot be relevant for the correct tax assessment in a period open for tax assessment.
    • The Regional Court concluded that the tax assessment period for the 2015 tax year had not been extended pursuant to Section 38r(2) of the ITA and expired on 1 July 2019 in accordance with the general provisions governing the length of a tax assessment period (Sections 136(2) and 148(1) of the Tax Code).

    It will be interesting to see what the Supreme Administrative Court has to say about this case, particularly in light of its earlier case law,[1] which indicates, for example, that for the determination of the tax assessment period, it is irrelevant if the taxpayer claimed the entire tax loss in the first period following its occurrence and, thus, was effectively unable to claim it in subsequent periods.

    If you have any questions, please contact your favorite tax advisor.

    Authors:

    Radek Matuštík

    Jakub Tměj

     

    [1] Viz např. rozsudek ze dne 13. května 2020, č. j. 8 Afs 58/2019 - 48.