Úvodník - Bezpečné proplutí (ne)bezpečnými přístavy
Jedním z nejčastěji skloňovaných daňových témat v poslední době (a to nejen u nás v EY) je tzv. Pilíř 2.
Související sada pravidel přestala být počínaje tímto rokem čtením pro milovníky sci-fi a nabyla podoby zcela reálného právního předpisu – zákona o dorovnávacích daních. Množné číslo je tu zcela namístě, nové daně jsou totiž rovnou dvě: přiřazovaná dorovnávací daň (kterou by zjednodušeně měla platit vrcholová entita ve skupině) a česká dorovnávací daň (tu by naopak měly platit české entity a české stálé provozovny dané skupiny).
O tom, že se nejedná o jednoduchou problematiku, svědčí již rozsah související právní úpravy. Nedávno vydaný konsolidovaný komentář OECD má už nyní přes 330 stran a ani český zákon nezůstává se svými 152 paragrafy pozadu.
Dle očekávání (a zcela logicky) se velká část poplatníků vydala cestou nejmenšího odporu, což v terminologii Pilíře 2 znamená cestou tzv. „bezpečných přístavů“.
Oproti plné kalkulaci dorovnávací daně se skutečně jedná o obrovské zjednodušení. V nejlepším případě by měl poplatník potřebovat pouze dvě čísla ze CbCR reportu (konkrétně celkové výnosy a výsledek hospodaření před zdaněním za danou jurisdikci), a dále údaj o celkovém nákladu na daň vytažený z finančních výkazů. Již na základě těchto dat by mělo být možné ověřit, zda byla v daném státě splněna podmínka malého rozsahu nebo minimální zjednodušené efektivní daňové sazby. Pokud ano, dorovnávací daň za tento stát se považuje za nulovou.
Pokud by ani jedna z výše uvedených variant nezafungovala, poplatník může ještě zkusit spočítat, zda zisk uvedený v CbCR reportu odpovídá tzv. „zisku vyloučenému na základě ekonomické podstaty skupiny“ za daný stát. Zní to trochu děsivě, ale v principu jde o to, zda se v posuzovaném státě nachází adekvátní hmotné a personální zázemí (vztaženo k dosaženému zisku). Objem požadovaných dat pomalu narůstá, ale nikoliv nad únosnou mez.
Jak už tomu ale v životě bývá, ďábel se skrývá v detailu. Pojďme se tedy na jednu takovou kalkulaci (nebo aspoň na některé její části) podívat blíž.
Ještě než se pustíte do jakýchkoliv výpočtů, je potřeba zjistit, zda vůbec máte ten správný CbCR report. Základním požadavkem je konzistentnost dat – víte například, že všechna data pro daný stát musí obecně vycházet ze stejného typu finančních výkazů? Stejně tak všechna data použitá u jedné entity musí vycházet ze stejného zdroje. V opačném případě nemůžete pravidla bezpečných přístavů v dané zemi vůbec použít. Poměrně podrobný návod v tomto směru poskytuje OECD Administrative Guidance vydaná v prosince roku 2023, aktuálně vtělená do návrhu první novely zákona o dorovnávacích daních.
Další otázkou je správnost údajů v CbCR reportu. Pro někoho tak může být poměrně překvapivé zjištění, že součástí výnosů podle metodiky k vyplnění tohoto reportu nemají být (většinou osvobozené) dividendy přijaté od dceřiných společností. Doteď spíše nezajímavá informace nabývá při výpočtu zjednodušené efektivní daňové sazby na mimořádném významu. Naopak kapitálové zisky (včetně těch osvobozených) by však zahrnuty být v CbCR reportu měly, což může v praxi s výslednou efektivní sazbou daně trochu zamávat.
Neměli byste také zapomenout, že pro některé společnosti bude potřeba provést kalkulaci zcela odděleně (například společné podniky a skupiny společných podniků).
Přes veškerá možná úskalí ale rozhodně stojí za to se touto cestou vydat. Lze totiž očekávat, že na jejím konci vám z povinnosti provést plnou kalkulaci dorovnávací daně (a hlavně prokázat její správnost při budoucí daňové kontrole) většina jurisdikcí úplně vypadne. A to už za trochu úsilí určitě stojí.
Dle neoficiálních výkladů státní správy by se navíc bezpečné přístavy měly shodně aplikovat i na českou dorovnávací daň (i když specifičtější právní úprava v zákoně by neuškodila).
V každém případě vám přejeme v nadcházejícím čase letních dovolených hladké a bezpečné proplutí všemi přístavy, ať už těmi pilířovými, nebo skutečnými.
