Schválení pilotního projektu PPP výstavby dálnice D4 v roce 2021 bylo podmíněno nezapočítáváním finančních závazků státu do deficitu a dluhu vládních institucí. Jako finanční poradce ministerstva dopravy jsem během koncesního řízení tohoto projektu jednal s Českým statistickým úřadem i s Eurostatem o odpovídajícím nastavení jeho parametrů a podmínek koncesní smlouvy. Je vhodné, aby vláda podmiňovala realizaci i v současnosti připravovaných PPP projektů jejich mimobilanční klasifikací?
Mimobilanční klasifikace PPP projektů umožňuje vládám vyhnout se započítávání vzniklých finančních závazků do oficiálního vládního deficitu a dluhu. To může pozitivně ovlivnit státní rating a usnadnit získávání dluhového financování za výhodnějších podmínek, což podporuje rozpočtovou stabilitu. Tato klasifikace je klíčovou podmínkou vlády i u dalších připravovaných PPP projektů a je vlastně jedním z hlavních důvodů pro jejich realizaci.
Rozhodnutí o zařazení závazků z PPP projektů do deficitu a dluhu vládních institucí závisí na úrovni přenesení rizik na soukromého partnera. Řídí se pravidly Evropského statistického úřadu, které dále interpretuje Manuál o vládním deficitu a dluhu ESA 2010. (I když se závazky z PPP projektů nestanou přímým dluhem vlády, jsou zaznamenávány ministerstvem financí v jiných ukazatelích, aby se předešlo skrytému zadlužování.)
Nastavení PPP projektů podle pravidel Eurostatu však s sebou přináší i několik nevýhod, které realizaci PPP projektů komplikují a prodražují.
Je to především omezení možností státu a jeho institucí (např. Národní rozvojové banky) podílet se na financování těchto projektů kapitálovými účastmi, úvěry nebo zárukami. To může zvyšovat cenu financování a v některých případech i zamezit realizaci extrémně nákladných projektů, jakými jsou například vysokorychlostní železnice.
Dodržování pravidel ESA 2010 také omezuje flexibilitu finančních a dalších podmínek koncesních smluv, které pak nejsou definovány tak, jak by bylo pro zadavatele, koncesionáře a financující banky optimální. V konečném důsledku to může pro stát znamenat méně výhodné smlouvy, než kdyby mimobilanční klasifikace nebyla nepřekročitelnou podmínkou.
Mimobilanční klasifikace by proto neměla být hlavním faktorem při rozhodování o realizaci PPP projektů. Tyto projekty přinášejí řadu dalších podstatných výhod, jako je zkrácení harmonogramů výstavby, dlouhodobá odpovědnost soukromého partnera za kvalitu, inovativní přístupy v rámci projektování a další. Je proto nutné případ od případu porovnávat ekonomické výhody mimobilančnosti s potřebou efektivního řízení projektových rizik a nákladů.
