Handshake

NSS k dohode o narovnani

Pokud mezi subjekty vzniknou spory ohledně existence vzájemných práv, je možné tyto spory upravit tzv. dohodou o narovnání. Na základě této dohody dochází k zániku sporných a zároveň k vzniku nových práv a povinností, například nový závazek nebo pohledávka z titulu dohody o narovnání nahrazuje původní sporné závazky či pohledávky.

Zákon o daních z příjmů výslovně neupravuje daňový režim nákladů plynoucích z dohody o narovnání. Pouze v pokynu D-59 je stanoveno, že náklad patří do období, ve kterém dohoda o narovnání nabývá účinnosti. V rámci koordinačního výboru (příspěvek č. 05/26.01.05) zaměřeného na daňové aspekty dohod o narovnání, daňová uznatelnost souvisejících nákladů byla odůvodněna následujícími argumenty:

  • Dohoda se uzavírá mezi samostatnými právními subjekty v rámci podnikatelské činnosti.
  • Uzavřením dohody se předchází budoucím soudním sporům a eliminují se související budoucí náklady.
  • Náklad související se sporným závazkem, který při narovnání zaniká, by byl považován za daňově uznatelný.
  • Náklady spojené s platbou na základě dohody o narovnání nejsou specificky uvedené jako daňové neuznatelné v zákoně o daních z příjmů.

V nedávném rozsudku NSS (viz sp. zn. 5 Afs 236/2022 – 36) posuzoval situaci, v níž společnost uzavřela dohodu o narovnání. Důvodem uzavření této dohody nebyla snaha změnit povahu původních (sporných) závazků, ale eliminovat budoucí náklady související s vedením případných soudních sporů. Dle poplatníka uplatněný náklad měl povahu jakési kompenzační platby minimalizující budoucí náklady a tím logicky vyšším zdanitelným ziskem v následujících obdobích.

NSS s argumentací poplatníka nesouhlasil. Kompenzační platbu v tomto případě nebylo možné považovat za daňově uznatelný náklad z důvodu chybějící vazby mezi nákladem a budoucím výnosem. Dále dle NSS obecně nelze v kontextu daňového práva náklady vzniklé v důsledku dohody o narovnání úplně oddělit od původních sporných nákladů, k jejichž změně dochází uzavřením dohody. Daňovou uznatelnost platby z dohody o narovnání je třeba odvíjet od toho, zda by již náklad související se sporným (dohodou upravovaným) závazkem byl daňově účinný. Dle soudu by opačný závěr vedl k tomu, že by sjednáním dohody o narovnání bylo možné nahrazovat i závazky související s neuznatelnými náklady.

Co si z toho odnést? Při využití institutu dohody o narovnání by mezi zúčastněnými stranami měl skutečně existovat spor nebo pochybnosti o platnosti smluvního vztahu. Aplikace dohody i na jiné případy jako například kompenzační platba nebo oprava účetních chyb může být v praxi problematická a neodpovídat účelu a smyslu narovnání. Budete-li v praxi řešit nastavení takové dohody, doporučujeme předem ověřit veškeré dopady (včetně těch daňových).

V případě dotazů se obraťte na autory článku nebo na poradenský tým, se kterým spolupracujete.

Autoři:

Ivan Zhurkin

Martin Rabušic